Z judikatury
17. 8. 2017

Co dělat, když…? Podjatost znalce a způsob obrany

Nejvyšší správní soud (NSS) judikoval, že v případě pochybností o charakteru činností pro účely odpočtu na podporu výzkumu a vývoje by správce daně měl určit znalce. Pouze znalec je schopen adekvátně posoudit charakter těchto aktivit. Co ale dělat, když správce daně určí znalce, který může být podjatý? Způsob možné obrany přináší rozsudek NSS 10 Afs 128/2016-68.

Michaela Thelenová
Hana Čuříková

Nedávný rozsudek NSS je dalším rozhodnutím ve stále trvajícím sporu daňového subjektu a správce daně ve věci oprávněnosti uplatnění odpočtu na podporu výzkumu a vývoje. Správce daně měl povinnost stanovit znalce, který disponuje potřebnou odborností a je schopen určit, zda aktivity daňového subjektu splňují podmínky výzkumu a vývoje.

Daňový subjekt namítal, že stanovený znalec působí na vedoucích pozicích jeho přímých obchodních konkurentů. Vznikla tak vážná pochybnost o jeho objektivnosti. Současně se obával, že může dojít k vyzrazení a případnému zneužití know-how či výrobního a obchodního tajemství s možným důsledkem nevratné újmy. Správce daně stížnost odmítl a znalce z daňového řízení nevyloučil. Daňový subjekt napadl toto rozhodnutí správní žalobou u krajského soudu.

Krajský soud označil žalobu za nepřípustnou. Tou lze napadnout až rozhodnutí ve věci samé, nikoli pouze rozhodnutí o nevyloučení znalce. NSS tento závěr odmítl. Zdůraznil, že činnost znalce spočívá v podrobném seznámení se s výrobními návody a postupy nezbytnými pro řádné vyhodnocení přítomnosti prvku novosti a technické nejistoty. V posuzovaném případě se jedná o důvodnou pochybnost a mohlo by dojít k porušení práva daňového subjektu na ochranu podnikání a respektování jeho obchodního tajemství. NSS dospěl k závěru, že v situaci možného poškození ústavně zaručených práv daňového subjektu během výkonu činnosti znalce je žaloba proti rozhodnutí o nevyloučení znalce přípustná.

Sdílet článek
LinkedIn
Webdesign