Diskriminační odstupné
Ujednání kolektivní smlouvy, které váže výplatu odstupného přiznaného nad zákonný rámec na podmínku, že dotyčnému zaměstnanci ještě nevznikl nárok na starobní důchod, je v rozporu se zákonem. Rozhodl o tom Nejvyšší soud.
Žalovaná společnost se ve své kolektivní smlouvě zavázala, že zaměstnanci, s nímž byl ukončen pracovní poměr z organizačních důvodů a který odpracoval u společnosti více než 30 let a ještě mu nevznikl nárok na starobní důvod, vyplatí odstupné ve výši 14násobku průměrného výdělku. V případě, který rozhodoval Nejvyšší soud, šlo o zaměstnance, jenž kvůli nesplnění poslední podmínky v kolektivní smlouvě dostal vyplaceno pouze odstupné v zákonné výši odpovídající trojnásobku průměrného měsíčního výdělku.
Obě nižší soudní instance žalobu dotyčného zaměstnance na dorovnání odstupného do výše přiznané kolektivní smlouvou zamítly. Nejvyšší soud ale v rozhodnutí 21 Cdo 5763/2015 rozhodl, že podmínka nevzniknutí nároku na starobní důvod obsažená v kolektivní smlouvě je nezákonná. Konkrétně jde dle soudu o porušení zákazu diskriminace.
Nejvyšší soud svůj závěr podpořil argumenty, že toto diskriminační jednání nelze ospravedlnit a použité prostředky nerovného přístupu k zaměstnancům nelze považovat za přiměřené. Dle jeho názoru poskytování starobního důchodu (nebo jiné materiální zabezpečení vyplývající například z majetku zaměstnance) nemá mít vliv na poskytované odstupné, které představuje jednorázovou formu odškodnění zaměstnance za nezaviněnou ztrátu zaměstnání. Soud dále uzavřel, že odstupné poskytované nad rámec zákonného minima lze považovat za formu odměny za dlouholetou práci zaměstnanců, kteří se za trvání zaměstnání podíleli na příznivém hospodářském výsledku zaměstnavatele. Odmítnutí tohoto benefitu právě dlouholetým zaměstnancům jenom proto, že jim již vznikl nárok na starobní důchod, však tento účel nedůvodně popírá.