Právo
16. 3. 2017

EU si posvítila na přeshraniční vysílání zaměstnanců

V rámci přeshraničního poskytování služeb vysílá celá řada podnikatelů své pracovníky k dočasnému výkonu práce do ostatních zemí Unie. Vzhledem k tomu, že uživatelé služeb z ekonomicky silnějších států by mohli jednoduše zneužívat levnou pracovní sílu ze zahraničí, reguluje EU již od roku 1996 podmínky, které musí být vysílaným zaměstnancům garantovány. Někteří zaměstnavatelé si však našli cestu, jak úpravu obejít. EU proto přijala novou směrnici, jejímž cílem je stávající povinnosti lépe vymáhat. Její implementace do české právní úpravy prostřednictvím novel hned tří zákonů teď míří do Senátu.

Martin Hrdlík
Barbora Bezděková

V souladu s původní směrnicí o vysílání pracovníků podle českého zákoníku práce platí, že zaměstnancům vyslaným do Česka k výkonu práce zaměstnavatelem se sídlem v jiné zemi EU, musí vysílající zaměstnavatel zaručit alespoň základní české pracovní podmínky, jsou-li pro zaměstnance výhodnější. Těmito minimálními standardy se rozumí délka pracovní doby a dovolené, minimální a zaručená mzda včetně příplatků za práci přesčas, regulace bezpečnosti a ochrany zdraví při práci, pracovní podmínky těhotných a kojících zaměstnankyň a mladistvých zaměstnanců, rovné zacházení se zaměstnanci a zákaz diskriminace a konečně pracovní podmínky při agenturním zaměstnávání. Právní řády ostatních členských zemí pak obdobně chrání české zaměstnance vyslané do zahraničí.

Uplatňování této regulace však v praxi pokulhává. Nová směrnice si proto klade za cíl vytvořit efektivnější systém kontroly dodržování stávajících povinností. Ministerstvo práce novou směrnici provádí prostřednictvím novely zákona o inspekci práce, zákoníku práce a zákona o zaměstnanosti. Novela nyní prochází legislativním procesem, přičemž Poslanecká sněmovna již její znění schválila.

Podle novelizovaného znění zákoníku práce by měla česká společnost jakožto zákazník zahraničního dodavatele ručit za to, že zaměstnanci, kteří k ní byli vysláni, dostávají odměnu alespoň ve výši minimálních českých limitů. Zároveň se rozšiřují pravomoci inspekce práce. Nově bude kontrolovat, zda dotčení zaměstnavatelé nefingují, z jaké země je pracovník vyslán, zda jde skutečně o dočasné vyslání a zda jsou zaměstnancům zaručeny povinné minimální podmínky. Delikvent se za hranicemi neschová – národní orgány kontrolující dodržování pracovněprávních předpisů budou úzce spolupracovat.

Čeští zaměstnavatelé vysílající své zaměstnance do zahraničí musí počítat s tím, že kontrolní orgány ostatních členských zemí vůči nim uplatní obdobný přísnější režim. Jejich orientaci v zahraničních pracovních podmínkách však usnadní nová povinnost všech národních kontrolních orgánů tyto informace zveřejňovat online.

Sdílet článek
LinkedIn
Webdesign