Kdy společnost není trestně odpovědná
Nejvyšší soud se koncem minulého roku vyjádřil k limitům trestní odpovědnosti právnických osob. Judikatura v této oblasti je zatím spíše sporadická. S ohledem na prosincovou novelu zákona o trestní odpovědnosti právnických osob je každé rozhodnutí, které se výkladu nejasností v tomto zákoně věnuje, vítané. Vedle soudních rozhodnutí je novým pomocníkem také Průvodce novou právní úpravou pro státní zástupce vytvořený Nejvyšším státním zastupitelstvím.
Novela zákona o trestní odpovědnosti právnických osob zavedla vedle rozšíření počtu trestných činů, za něž mohou být právnické osoby odpovědné, také nový institut tzv. vyvinění. Právnické osoby proto nyní ve velké míře revidují nebo zcela nově nastavují mechanismy compliance, aby se případně trestní odpovědnosti mohly zprostit. Přesný návod, jaká opatření je třeba přijmout, však zákon nedává. Iniciativy se chopilo Nejvyšší státní zastupitelství, které zveřejnilo metodický návod k postupu státních zástupců při aplikaci ustanovení o možnosti právnických osob vyvinit se. Jde o užitečný dokument, který klade důraz především na firemní kulturu a naznačuje, jakým způsobem by se mělo nastavení a účinnost programu compliance hodnotit.
K problematice trestní odpovědnosti právnických osob se v kauze týkající se úvěrových podvodů vyjádřil koncem minulého roku i Nejvyšší soud. V dané věci rozhodl, že za přičitatelné právnické osobě nelze považovat případy, kdy jednající osoba spáchá protiprávní čin sice fakticky jménem právnické osoby nebo v rámci její činnosti, ale takový čin je spáchán na úkor této právnické osoby. V takovém případě totiž není smyslem zákona, aby se vůči právnické osobě uplatňovala trestní odpovědnost, a to přesto, že jinak platí obecný princip, že právnická osoba odpovídá za volbu osob oprávněných za ni jednat, jakož i osob, které za ni jednají.
Podle soudu je nutné zvažovat zejména povahu činu a záměr osoby, jednání za právnickou osobu v rámci trestného jednání, které by jí mělo být přičítáno, a to zejména při posuzování excesů za ni jednajících osob. Je pak třeba uplatnit princip, že pokud byl čin v zásadě spáchán proti zájmům právnické osoby nebo na její úkor, nelze dovodit trestní odpovědnost takto poškozené právnické osoby. V takovém případě bude uplatněna pouze trestní odpovědnost osoby jednající.
Uvedené rozhodnutí Nejvyššího soudu je tak dalším dílem do mozaiky judikatury v oblasti trestní odpovědnosti právnických osob. Lze jedině přivítat závěr o tom, že jednání sledující pouze osobní zájem fyzických osob, které společnost vědomě a záměrně zneužívají, nelze přičítat na úkor společnosti. Stejný postoj je třeba zaujmout i k užitečnému nástroji ve formě metodického návodu z pera Nejvyššího státního zastupitelství.