SDEU zpřísnil pravidla pracovní pohotovosti
Soudní dvůr Evropské unie (SDEU) rozhodoval ve sporu belgického hasiče a jeho zaměstnavatele o nárocích z výkonu pracovní pohotovosti. Konstatoval, že v případě, kdy je zaměstnanec povinen při výkonu pracovní pohotovosti dorazit na pracoviště nejpozději do 8 minut od vyzvání, je omezení volnosti zaměstnance tak podstatné, že již nejde o pracovní pohotovost, ale o pracovní dobu. Tento závěr je aplikovatelný i na české právní prostředí.
Pracovní pohotovostí se rozumí doba mimo rámec běžných směn zaměstnance, kdy zaměstnanec nepracuje, ale je připraven dorazit na pracoviště a začít vykonávat práci v případě, že to naléhavá potřeba na straně zaměstnavatele bude vyžadovat. Jde tak sice o dobu volna, zaměstnanec však během ní musí dodržovat určitá omezení, aby byl v případě nutnosti připraven zahájit výkon práce. Nemůže se například vydat na daleký výlet, nebo konzumovat alkohol. Za každou hodinu pohotovosti má proto nárok na odměnu ve výši nejméně 10 % průměrného výdělku. Držení pracovní pohotovosti je typické v záchranných složkách, u zaměstnanců údržby nebo třeba IT helpdesku.
Podmínky výkonu pracovní pohotovosti – například místo, kde se zaměstnanec bude během pracovní pohotovosti zdržovat, způsob kontaktování zaměstnance i maximální dobu dojezdu na pracoviště – je možné sjednat v zásadě libovolně. Zákoník práce pouze od roku 2007 zakazuje, aby byla pracovní pohotovost držena na pracovišti zaměstnavatele. Odborná literatura dovodila, že pohotovost se nemůže držet ani v takové blízkosti pracoviště, aby byl zásah do osobního života zaměstnance srovnatelný s výkonem pohotovosti přímo na pracovišti.
SDEU nyní nastavil konkrétnější limit. Uzavřel, že v případě, kdy je zaměstnanec povinen držet pohotovost v dojezdové vzdálenosti 8 minut od pracoviště, jde o omezení možnosti věnovat se osobním zájmům srovnatelné s povinností být přítomen přímo na pracovišti. Takto rozhodl navzdory skutečnosti, že se v rámci daného časového limitu nacházelo bydliště zaměstnance. Pracovní pohotovost drženou za takto přísných podmínek je proto nutné považovat za pracovní dobu se všemi důsledky s tím spojenými.
Co to znamená pro české zaměstnavatele? Zákoník práce rozsah pracovní pohotovosti nijak neomezuje – zaměstnavatelé tak pohotovost mnohdy nařizují na delší časové úseky. Pokud by pohotovost nebyla považována za dobu odpočinku, bylo by potřeba ji plně zohlednit při nakládání s fondem pracovní doby, případně v rámci limitů přesčasové práce. Zaměstnanci by za její držení navíc nenáležel jen desetiprocentní příplatek, ale plná odměna.
Aby se zaměstnavatelé tomuto negativnímu důsledku vyhnuli, měli by se mít při definování podmínek pracovní pohotovosti na pozoru. Kritérium 8 minut přitom nelze brát jako obecné – SDEU se pouze vyjádřil ke konkrétním podmínkám daného případu. Lze proto doporučit, aby byly podmínky výkonu pohotovosti sjednávané v rámci provozních potřeb zaměstnavatele pro zaměstnance co nejméně omezující. Za bezproblémový rozsah omezení při pracovní pohotovosti SDEU považuje situaci, kdy má zaměstnanec pouze povinnost být zastižitelný, bez nutnosti dostavit se na pracoviště. Takto úzce vymezená pohotovost by však pro mnohé zaměstnavatele neplnila svůj účel.