Zpět na výpis

Vláda naznačila možnosti regulace sdílené ekonomiky

Úřad vlády zveřejnil analýzu možné regulace sdílené ekonomiky a digitálních platforem. Míří hlavně na nejvíce rozšířené ubytovací a dopravní služby.

Sdílená ekonomika neboli spoluspotřebitelství (collaborative consumption) není novým trendem, ale její význam prudce roste. V prostředí České republiky, zejména Prahy, je nejrozšířenější sdílené ubytování (např. společnost Airbnb) a doprava (např. společnost Uber). Podle vládní analýzy se tyto služby již intenzivně dotahují na služby poskytované klasickým způsobem. V oblasti dopravy má jít co do počtu řidičů o pětinový až čtvrtinový podíl. Ubytovací kapacity pak mají představovat dokonce polovinu z celkového počtu lůžek.

Tyto služby přinášejí zákazníkům neoddiskutovatelné benefity, obvykle ale spadají do šedé ekonomiky. Jejich poskytovatelé totiž často nehlásí příjmy z těchto činností, následně neodvádějí daně, ani příslušné místní poplatky. Podle analýzy vlády se svou podstatou minimálně 80 % z nich blíží podnikatelské činnosti, když široce překračují původní myšlenku sdílet (za úplatu) nevyužívané statky.

Žádné řešení připadající v úvahu samozřejmě není dokonalé a nemůže plně uspokojit všechny strany. Především společnost Uber čelí mnoha žalobám a stížnostem nejen u nás, ale i v zahraničí. Příkladem je předběžné opatření soudu, podle kterého Uber nesmí provozovat a zprostředkovávat svou službu na území města Brna. Nedávno bylo také zveřejněno stanovisko generálního advokáta SDEU. Ten odmítl tvrzení barcelonské odnože platformy Uber, že je službou informační společnosti, a podléhá tak pouze omezené regulaci. Domnívá se, že jde o službu v oblasti dopravy, která musí splňovat příslušné regulatorní požadavky.

Doporučení vyplývající z analýzy zahrnují možnost komplexní úpravy přivýdělku, jenž může ze sdílené ekonomiky plynout. Měla by být stanovena hranice (např. obratová či časová), která by umožnila jasně rozlišovat mezi pouhým přivýdělkem a podnikatelskou aktivitou. Podle zahraničních příkladů (např. Finska, Estonska či Litvy) by mělo dojít k odstranění informačního deficitu správce daně díky využití dat, jež zaznamenává zprostředkovatel o platebních transakcích mezi poskytovateli a uživateli dané služby. Materiál nelze považovat za oficiální stanovisko vlády. Měl by představovat základ pro věcnou debatu o přijetí konkrétní regulační úpravy v oblasti sdílené ekonomiky.