GFŘ objasnilo uplatňování DPH u poukazů
Generální finanční ředitelství (GFŘ) vydalo Informaci k uplatňování DPH u poukazů. V ní objasňuje uplatňování daně z přidané hodnoty u různých druhů poukazů. Daňové dopady přitom dokresluje na několika příkladech z praxe.
O rozdělení poukázek na jednoúčelové a víceúčelové a o nových zásadách z hlediska DPH uplatňovaných v této oblasti jsme čtenáře průběžně informovali v předchozích vydáních Daňových a právních aktualit. Nová Informace GFŘ daňové aspekty uplatňování poukazů podrobněji rozvádí a ilustruje je na praktických příkladech.
Informace se snaží odlišit poukazy, které podléhají nové úpravě DPH, od slevových kupónů. Základním kritériem je, zda je s poukazem spojeno právo zboží nebo službu obdržet (pak se jedná o poukaz) či nikoli (pak se o poukaz ve smyslu zákona o DPH nejedná). Jako příklad slevového kupónu je uvedena poukázka typu „při nákupu nad 500 Kč lze uplatnit kupon v hodnotě 100 Kč“. Poukaz pak obecně představuje ceninu ve smyslu zákona o účetnictví.
Jestliže akceptujete jednoúčelové poukázky, které vlastním jménem emituje jiný subjekt (emitent), pak za pozornost jistě stojí příklad zdůrazňující fikci uskutečnění plnění mezi subjektem akceptujícím poukaz a emitentem. Také v případě reklamace zboží či služeb je třeba sledovat tok plnění. To znamená, že při reklamaci zboží/služby uplatněné u osoby, která jednoúčelový poukaz vlastním jménem nevydala, ale „pouze“ jej přijala jako úplatu, provede příjemce poukazu opravu DPH vůči emitentovi. Emitent následně provádí opravu vůči osobě, které jednoúčelový poukaz dodal.
Informace zdůrazňuje, že v případě nevyužití jednoúčelového poukazu ve lhůtě tří let od konce zdaňovacího období, ve kterém plátce mohl uplatnit odpočet DPH, je nutné tento odpočet vrátit. Výjimku tvoří doložené či potvrzené zničení, ztráty nebo odcizení poukazu. Nevyužití poukazu nemá vliv na daňovou povinnost emitenta poukazu.
Informace dále potvrzuje, že v případech převodů jednoúčelových poukazů v rámci EU a v třetích zemích se postupuje obdobně.
U víceúčelového poukazu GFŘ detailně rozebírá stanovení základu daně. Primárně je třeba sledovat cenu, za kterou byl poukaz nakoupen. Teprve když tuto cenu nelze zjistit, stává se základem daně jmenovitá hodnota víceúčelového poukazu.
Ředitelství se v Informaci věnuje i zaokrouhlovacím rozdílům, a to na několika příkladech, kdy k úhradě dochází stravenkou v podobě víceúčelového poukazu. Pokud zákazník platí stravenkou a prodávající na stravenky nevrací, rozdíl je považován za spropitné, které nevstupuje do základu daně. Zaokrouhlovací rozdíly při platbě stravenkou také nevstupují do základu daně.