Zpět na výpis

Přednost obsahu před formou u odpočtu na výzkum a vývoj neplatí

Nejvyšší správní soud (NSS) v rozsudku 3Afs 304/2016 – 37 opětovně potvrdil, že splnění formálních náležitostí dle zákona o daních z příjmů je základní podmínkou pro uplatnění daňového odpočtu na výzkum a vývoj. Pokud daňový subjekt tyto podmínky nesplní, může být nárok na odpočet ze strany správce daně zpochybněn.

Dle správce daně by měl daňový subjekt k formálním náležitostem přistupovat jako k důležité součásti projektu, bez které nelze projekt výzkumu a vývoje realizovat. Daňový subjekt namítal, že hodnocení projektu správcem daně bylo ryze formalistické a správce daně se vůbec nezaobíral věcnou stránkou projektu. NSS potvrdil závěry správce daně a konstatoval, že splnění zákonných náležitostí projektu výzkumu a vývoje je základní podmínkou pro uplatnění odpočtu. Pokud veškeré náležitosti splněny nejsou, nemusí se již správce daně zabývat skutečností, zda se jedná o výzkumnou či vývojovou činnost.

NSS dále potvrdil výroky krajského soudu, jenž se dále vymezil proti konkrétním nedostatkům projektu. Mezi hlavní nedostatky v posuzovaném případě patřily nepřesné základní identifikační údaje o poplatníkovi, kterými jsou obchodní firma nebo název poplatníka, jeho sídlo a identifikační číslo, či chybějící jméno a příjmení oprávněné osoby, která projekt schválila před jeho zahájením. Projekt byl opatřen pouze nečitelným podpisem bez identifikace, což soud označil za nedostatečné. Jako další závadu NSS uvedl způsob kontroly nebo hodnocení řešení projektu. Daňový subjekt tyto náležitosti prokazoval samostatnými dokumenty, které však byly zpracovány následně po zahájení projektu. NSS v této souvislosti zdůraznil další nezbytnou podmínku – projekt výzkumu a vývoje musí být sepsán před zahájením výzkumné a vývojové aktivity.

V neposlední řadě kladl NSS požadavek na ucelenost projektu. V posuzované věci daňový subjekt správci daně předložil projekty nejprve v elektronické podobě, která neobsahovala dílčí náležitosti. Teprve na výzvu správce daně doplňoval další podklady, z nichž měl správce daně v jejich souhrnu podle názoru daňového subjektu následně vyvodit veškeré formální náležitosti projektů. NSS zdůraznil, že důkazní břemeno leží na daňovém subjektu a není úkolem správce daně a správních soudů aktivně a dodatečně propojovat jinak nesouvisející dokumenty a dovozovat z nich formální a obsahové náležitosti projektu.