Zpět na výpis

SDEU: Nová interpretace předpisů EU o sociálním zabezpečení

Rozhodnutí Soudního dvora Evropské unie (SDEU) v případu sociálního zabezpečení námořníků může mít dopad i na určování příslušnosti k předpisům sociálního zabezpečení u pracovníků s bydlištěm v EU, kteří pracují mimo ni, ale zaměstnávají je společnosti se sídlem v EU.

SDEU nedávno řešil, do jakého systému sociálního zabezpečení přísluší námořník – lotyšský státní příslušník s bydlištěm v Lotyšsku. Ten byl zaměstnán jako stevard u společnosti se sídlem v Nizozemsku a svoji činnost vykonával na námořní lodi plující pod bahamskou vlajkou, která se v průběhu tohoto období nacházela na německé části kontinentálního šelfu Severního moře (rozhodnutí C-631/17 z 8. května 2019). 

SDEU rozhodnul, že příslušnou zemí pro účely sociálního zabezpečení je země, ve které má námořník bydliště. I když v tomto konkrétním případě řešil soud situaci námořní profese, rozhodnutí bude mít zřejmě širší dopad na určování příslušnosti k systému sociálního pojištění i u přeshraničních pracovníků s jinými profesemi. 

Dosavadní výklady určení příslušnosti k předpisům sociálního zabezpečení (staré nařízení o koordinaci systému sociálního zabezpečení č. 1408/71) i stávající judikatury totiž určovaly, že příslušnou zemí pro pojištění výše popsané osoby bude země sídla zaměstnavatele. Nicméně, ve výše uvedeném rozhodnutí SDEU dospěl k názoru, že dosavadní interpretace není v souladu s novým nařízením o koordinaci systému sociálního zabezpečení č. 883/2004. 

Podle SDEU by měl zaměstnanec, který má bydliště v EU, je zaměstnán zaměstnavatelem se sídlem v EU a pracuje mimo EU, podléhat správně právním předpisům v zemi svého bydliště. Pro zaměstnavatele proto může vzniknout povinnost registrace pro účely sociálního zabezpečení v zemi bydliště zaměstnance, pokud je tato země odlišná od sídla zaměstnavatele. Toto je podstatná změna oproti stávající interpretaci koordinačních předpisů o sociálním zabezpečení. Doposud totiž zaměstnavatelé odváděli pojistné na sociální zabezpečení za tyto zaměstnance v zemi svého sídla. Nový výklad tak může být pro zaměstnavatele v takových situacích administrativně náročnější.