Kdo je podle NSS skutečným dodavatelem plynu na virtuálním obchodním bodě?
Nejvyšší správní soud (NSS) se nedávno zabýval specifickým případem určení osoby dodavatele plynu při obchodech s touto komoditou na virtuálním obchodním bodě v Německu. Potvrdil, že dodavatelem je subjekt, který se za dodavatele deklaroval. Soud zdůraznil, že při posuzování podobných případů je vždy nezbytné vzít v potaz všechna specifika obchodování, včetně jeho technického zajištění.
NSS se v případu obchodování se zemním plynem na virtuálním obchodním bodě zastal daňového subjektu a zrušil nezákonná rozhodnutí správního soudu i Odvolacího finančního ředitelství. Uzavřel, že daňový subjekt nakoupil zemní plyn od českého dodavatele, jak od počátku tvrdil, a měl proto nárok na odpočet DPH, aniž by sám musel DPH odvést v režimu reverse charge (přenesení povinnosti odvodu DPH z prodávajícího na kupujícího). Finanční správa totiž tvrdila, že dodavatelem je zahraniční osoba, která byla u operátora trhu registrována.
Pro vyřešení případu byl klíčový specifický režim obchodování s plynem na virtuálním obchodním bodě. Na rozdíl od běžných obchodů nedochází při prodeji plynu k jeho fyzickému předání. Po provedení obchodu se změní pouze evidovaný vlastník, nicméně plyn reálně zůstává v přenosové soustavě. To klade zvláštní nároky na prokázání osoby dodavatele. Obchod se uskuteční na základě zadání identifikačních údajů (unikátní kód protistrany, množství, plynárenský den).
Odvolací finanční ředitelství (OFŘ) zpochybnilo, že daňovému subjektu dodala plyn česká společnost. Za skutečného dodavatele označilo sesterskou společnost dodavatele z Velké Británie, která byla u operátora trhu registrována a na jejíž jméno zněl registrovaný párovací znak. To ale u operátora tehdy nebylo možné ověřit. Při pořízení plynu od osoby z (tehdy ještě) jiného členského státu musí DPH odvést sám daňový subjekt v režimu reverse charge. DPH tak odběratel zaplatil dvakrát, jednou v ceně plynu svému dodavateli, podruhé státu podle rozhodnutí OFŘ. Tento pohled potvrdil i správní soud.
S jejich závěry se daňový subjekt neztotožnil, protože byl celou dobu přesvědčený, že dostupné množství dokladů, které měl a které vyžadoval před uzavřením obchodu s českou společností, musí stačit k prokázání, že obchodoval právě s ní, nikoliv s jiným subjektem ze skupiny. A NSS mu dal za pravdu. Podle něj bylo z předložených důkazů jasné, že daňový subjekt obchodoval s českou společností a tato mu byla schopna zemní plyn na burze dodat (i když s využitím obchodního účtu jiné entity).
Jsme rádi, že daňový subjekt dal v tomto případě důvěru našemu litigačnímu týmu a stál si za svým názorem i přes nepříznivá rozhodnutí finanční správy. Díky tomu mohl NSS potvrdit, že náš pohled byl od počátku správný.