Zpět na výpis

Mobility Directive značně usnadní přeshraniční přeměny

Společnosti v EU mohou překračovat hranice jednotlivých členských států prostřednictvím přeshraničních přeměn. Stávající směrnice 2017/1132 o některých aspektech práva obchodních společností upravuje pouze přeměny ve formě přeshraniční fúze. To se nyní podstatně mění, neboť novelizující směrnice č. 2019/2121, tzv. „Mobility Directive“, právní rámec pro přeshraniční přeměny podstatně rozšiřuje.

Směrnice je platná již od konce roku 2019 a do vnitrostátního práva členských států měla být implementována do konce ledna letošního roku. Poměrně velká část členských států, včetně ČR, ji však dosud neimplementovala. To vede k roztříštěnosti právní úpravy a v praxi proces přeshraničních přeměn komplikuje.

Cílem směrnice je usnadnit přeshraniční přeměny tím, že blíže upravuje pravidla jejich realizace. Zakotvuje jednotnou úpravu tří typů přeshraničních přeměn kapitálových společností:

  • přeshraniční přemístění sídla;
  • přeshraniční rozdělení; a
  • přeshraniční fúze.

Nejpodstatnější změnou je, že se doplňuje úprava přeshraničního rozdělení a přeshraničního přemístění sídla. Ve vztahu k přeshraničním fúzím pak dochází ke zpřesnění a zefektivnění celého procesu v reakci na připomínky z dosavadní aplikační praxe.


Jednotný rámec EU pro přeshraniční přeměny

Směrnice stanovuje postupy ověření zákonnosti přeshraniční přeměny vnitrostátními orgány výchozího členského státu v podobě tzv. osvědčení o přeshraniční přeměně. V případě, že jej tento orgán vydá, následuje již pouze omezený přezkum vnitrostátními orgány cílového státu. 

Dále zavádí nová pravidla pro ochranu oprávněných zájmů osob, které mohou být přeshraničními přeměnami negativně dotčeny. Jde o:

  • společníky zúčastněných společností mající právo na vystoupení ze zúčastněné osoby,
  • věřitele mající právo na poskytnutí dodatečné jistoty, a
  • zaměstnance zúčastněných společností mající právo na informace, právo konzultovat přeměnu zaměstnavatele a právo účasti v orgánech zúčastněných společností.

Cílem směrnice je rovněž digitalizace celého procesu přeshraničních přeměn. V českém návrhu novely zákona o přeměnách implementujícím směrnici se bude jednat například o splnění informační povinnosti prostřednictvím sbírky listin obchodního rejstříku. Směrnice rovněž do procesu přeměn implementuje systém propojení obchodních rejstříků (tzv. BRIS), kde by měly být zveřejňovány všechny relevantní informace.

Směrnice je rozhodně krokem k zajištění jednotného rámce pro přeshraniční přeměny v rámci EU. Nicméně stále ponechává prostor pro lokální specifickou úpravu. I po její implementaci tak budou v právních řádech jednotlivých členských států podstatné rozdíly, které budou přeshraniční přeměny komplikovat a jejich realizace zůstanou z právního hlediska složité a nákladné.

V této souvislosti upozorňujeme na nástroj Mobility Directive Compass, který vytvořili odborníci z KPMG za účelem zpřehlednění procesu přeshraničních přeměn. Mobility Directive Compass poskytuje informace týkající se právních (a dalších) aspektů přeshraniční přeměn v jednotlivých státech, a to jak z pohledu práva státu výchozího, tak i z pohledu práva státu cílového. Lze tak dosáhnout značného zjednodušení a zefektivnění práce, zejména je-li zahrnuto několik jurisdikcí. 

V ČR nebyla směrnice prozatím provedena. V současné době je implementační novela v legislativním procesu s pravděpodobnou účinností v příštím roce. Současná úprava v zákoně o přeměnách nicméně přeshraniční přeměny v podobě předpokládané směrnicí již upravuje a umožňuje (kromě rozdělení vyčleněním). Implementační novela tak především uvádí do souladu již existující právní úpravu v zákoně o přeměnách s právní úpravou směrnice.