NSS: Je skutečně vždy možné samostatnou movitou věc odepisovat samostatně?
Nejvyšší správní soud (NSS) v rozsudku 8 Afs 229/2021-52 uzavřel, že technologie jako stacionární elektrárna, je technickým zhodnocením budovy, se kterou tvoří jeden funkční celek, a nikoliv samostatnou movitou věcí. Proto ji nelze odpisovat samostatně. Rozsudek se v této souvislosti zabývá aplikací Pokynu GFŘ, který vymezuje zařízení a předměty, které je možné považovat za samostatné movité věci a odpisovat v samostatné odpisové skupině.
Poplatník (teplárenský podnik) pořídil jako záložní zdroj elektřiny stacionární elektrárnu, kterou následně umístil do nevyužívané budovy bývalé kotelny. Aby ji uvedl do provozu, provedl nezbytné úpravy prostor budovy podléhající stavebnímu povolení a kolaudačnímu souhlasu a následně začal elektrárnu daňově odpisovat jako samostatný hmotný majetek.
Svůj postup poplatník opíral o tehdy platný Pokyn GFŘ D-6, dle nějž je třeba technologická zařízení na výrobu elektrické energie považovat za samostatné movité věci i přesto, že jsou pevně spojeny s budovou. Správce daně tento postup zpochybnil, když dospěl k závěru, že se jedná o technologické (technické) zhodnocení budovy, které je nutné odpisovat ve 4. odpisové skupině. Související výdaje ve formě uplatněných daňových odpisů elektrárny tak posuzoval jako daňově neuznatelné.
Pokyn GFŘ k uplatnění zákona o daních z příjmů je nutné aplikovat individuálně podle konkrétní situace
NSS ve svém rozhodnutí potvrdil závěry správce daně a posléze i krajského soudu a uvedl, že každý jednotlivý případ je vždy třeba posoudit individuálně. Zde je rozhodující vzájemné účelové a funkční propojení budov a stacionární elektrárny a účel stavebně-technického provedení budov. Poplatník pořídil elektrárnu jako celek a provedl značné stavební úpravy svých nemovitých věcí výhradně za účelem umístění elektrárny a jejího propojení s nimi.
V případě technologie elektrárny a budovy se tak jedná o propojený systém složený z technologické a stavební části tvořící jeden funkčně neoddělitelný celek. Oddělením elektrárny od budovy by přitom zanikla funkce a účel této nemovitosti. Ze strany poplatníka neustála ani argumentace technologiemi jaderné elektrárny či kremačních pecí, které jsou také součástí budov, avšak odpisují se jako samostatné věci. Pokyn D-6 dle NSS sice uvádí, že technologická zařízení na výrobu elektrické energie by měly být považovány za samostatné movité věci, nicméně při aplikaci předpisů je dle NSS vždy potřeba zvažovat konkrétní případ.
Lze tedy doporučit, aby společnosti i při pořizování významnějších zařízení, která Pokyn GFŘ vymezuje jako samostatné movité věci, zvažovaly, zda jejich zabudováním do stavby nedošlo k takovým stavebně-technickým a funkčním úpravám budovy, že by na ně mělo být nahlíženo jako na technické zhodnocení budovy.