Spotřebitelský úvěr: Nové povinnosti pro poskytovatele a nová práva pro spotřebitele
V říjnu vstoupila v platnost evropská směrnice o smlouvách o spotřebitelském úvěru. Nahrazuje předchozí směrnici z roku 2008. Nutnost přijetí nové právní úpravy spotřebitelského úvěru vznikla z důvodu rychlého technologického vývoje a probíhající digitalizace finančních služeb.
Nové technologie a inovativní postupy přinesly nové formy spotřebitelských úvěrů jako například odložené platby nebo služby skupinového financování. Důvodem pro novou regulaci je také zvýšení standardu ochrany spotřebitele, a to v oblasti regulace reklamy, informační povinnosti věřitele nebo posouzení úvěruschopnosti ze strany věřitele.
Směrnice se vztahuje jen na některé smlouvy o spotřebitelském úvěru a služby skupinového financování úvěru. Nicméně oproti předchozí směrnici svoji působnost významně rozšiřuje. Regulace se tak nově bude dotýkat i spotřebitelských úvěrů menších než 200 eur, leasingových smluv s opcí na nákup zboží nebo služeb, možností přečerpání (tzv. kontokorent) nebo bezúročných úvěrů bez poplatků nebo úvěrů se splatností do tří měsíců se zanedbatelnými poplatky (tzv. odložená platba).
Směrnice nově stanovuje podrobnější požadavky pro posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel by ji měl posuzovat zejména s přihlédnutím k zájmu spotřebitele a na základě nezbytných a přiměřených informací o jeho příjmech a výdajích, případně na základě jeho dalších finančních a ekonomických poměrů. Výsledkem posouzení musí být závěr, že závazky vyplývající ze smlouvy o úvěru (nebo ze smlouvy o poskytování služeb skupinového financování úvěru) budou pravděpodobně splněny způsobem předpokládaným smlouvou. Směrnice rovněž zavádí právo spotřebitele v případě automatizovaného posouzení úvěruschopnosti požadovat lidský zásah a vysvětlení ze strany věřitele.
Směrnice nově výslovně zakazuje některé typy služeb. Jedná se zejména o vázaný prodej (tedy prodej smlouvy o úvěru v balíčku s dalšími, odlišnými finančními produkty nebo službami), jakékoliv nevyžádané poskytnutí úvěru nebo tzv. konkludentní prodej. Věřitelé úvěru tak nesmí dovozovat souhlas spotřebitele s uzavřením smlouvy o úvěru nebo s nákupem doplňkových služeb předložených prostřednictvím předem nastavených možností.
Novinka se týká také oblasti finanční gramotnosti, kdy směrnice stanovuje povinnost státům EU prosazovat opatření na podporu vzdělávání spotřebitelů ve vztahu k zodpovědnému přijímání úvěrů a řízení dluhu. Směrnice nově upravuje i tzv. opatření shovívavosti, kdy by státy EU měly po věřitelích požadovat, aby v určitých případech před přistoupením k vymáhání pohledávky využili některá opatření – například prodloužení doby splácení úvěru, změnu druhu úvěru nebo snížení zápůjční úrokové sazby.
Až budeme znát konkrétní podobu vnitrostátního transpozičního předpisu, budeme vás o nové úpravě informovat. Povinnost pro implementaci do vnitrostátního práva směrnice stanovila na listopad 2026.