Zásady správy daní: neveřejnost, mlčenlivost a shromažďování osobních údajů

Správa daní je s ohledem na povahu informací poskytovaných finančním úřadům neveřejná, což se projevuje v zásadě neveřejnosti. Ta by měla zajistit důvěru daňových subjektů v řádné fungování správy daní a to, že k údajům poskytnutým správci daně nebude mít přístup veřejnost a že budou použity jen pro správu daní.

Se zásadou neveřejnosti se pak úzce pojí i povinnost zachovávat mlčenlivost (zásada mlčenlivosti). Touto zásadou jsou vázány úřední osoby a osoby zúčastněné na správě daní, přičemž povinnost mlčenlivosti trvá i po ukončení postupu správce (např. daňové kontroly) nebo ukončení zaměstnání u správce daně. 

Mlčenlivost se nevztahuje na veřejně dostupné informace. Za porušení mlčenlivosti se nepovažuje ani (i) zveřejnění zobecněných informací (např. pro statistické účely), pokud z nich nevyplývá, kterých osob se týkají, (ii) poskytnutí informací jiným úředním osobám při výkonu správního nebo trestního řízení, (iii) osobě zúčastněné na správě daní v rozsahu, v jakém jsou správou daní dotčena její práva a povinnosti, nebo (iv) Finančnímu analytickému úřadu, ministerstvu práce a sociálních věcí, soudům a dalším subjektům, a to za podmínek stanovených daňovým řádem. Za porušení se naopak pokládá například využití informací získaných při správě daní úředníkem pro svůj osobní prospěch nebo prospěch jiné osoby.

Na daňový subjekt se povinnost mlčenlivosti nevztahuje, jelikož zásada mlčenlivosti má daňový subjekt chránit, nikoliv omezovat. V případě potřeby může daňový subjekt správce daně nebo zúčastněnou osobu povinnosti mlčenlivosti zprostit. 

Další související a neopomenutelnou zásadou při správě daní je zásada shromažďování osobních údajů. Správce daně se totiž v rámci daňového řízení nevyhne shromažďování osobních údajů, které získává přímo od dotyčných fyzických osob, jiných správců údajů nebo z veřejně dostupných zdrojů. Správce daně je nicméně oprávněn shromažďovat jen osobní údaje nutné ke správě daní a může si tak vyžádat od daňových subjektů pouze informace, které souvisí s jeho činností. Poskytnout informace o daňovém subjektu jiné osobě nebo správcům údajů přitom může pouze za stanovených podmínek, jako je například pro účely trestního řízení.