Marketingové služby z pohledu DPH
Nejvyšší správní soud (NSS) se v nedávném rozsudku zabýval otázkou, zda distribuce léčiv a marketingové služby představují jednotné plnění pro účely DPH, či nikoli.
Farmaceutická společnost ELI LILLY poskytovala zahraniční společnosti ze skupiny marketingové služby. Přistupovala k nim jako k samostatnému plnění v podobě poskytnutí služby s místem plnění mimo tuzemsko. Správce daně ale služby posoudil jako vedlejší plnění, které je nedílnou součástí hlavního plnění poskytovaného společností ELI LILLY, spočívajícího v distribuci léčiv na území České republiky. Proto by dle správce daně měly být úplaty za tyto služby zahrnuty do základu daně při prodeji léčiv v tuzemsku.
NSS se už dříve zabýval totožným sporem stejných účastníků. V dřívějších rozsudcích NSS zdůraznil, že je třeba odlišovat příjemce marketingové služby (jímž bude ten, kdo si službu objednal a kdo z ní má prospěch) a příjemce marketingové informace (jímž bude ten, na něhož má obsah marketingové služby působit). Dle NSS skutkové závěry správce daně nereflektují komplexitu obchodování na přísně regulovaném trhu s léčivy.
NSS uzavřel, že společnost ELI LILLY nedodává svým zákazníkům současně s léky žádné další plnění. Jediným plněním, které zákazník (odběratel) od společnosti obdržel, bylo léčivo. V případě distribuce léků nelze tedy za součást hodnoty protiplnění považovat úplatu za marketingové služby, neboť tyto služby nebyly poskytnuty zákazníkům. Ti byli pouze příjemci marketingové informace.
NSS je toho názoru, že distribuce léčiv a poskytování marketingových služeb představují v tomto případě rozdílná plnění, jelikož byla poskytována různým subjektům, přičemž optikou průměrného zákazníka nejde o jedno nedělitelné plnění. Do základu daně tak může vstupovat pouze první uvedené plnění.