Návod na určení skutečného vlastnictví

Začátkem března 2018 publikovala generální advokátka Soudního dvora EU vyjádření ke konceptu skutečného vlastníka příjmů plynoucích z plateb dividend a úroků, který je obsažen ve směrnici EU 90/435/EHS o společném systému zdanění mateřských a dceřiných společností (směrnice P/S) a směrnici 2003/49/ES o společném systému zdanění úroků a licenčních poplatků mezi přidruženými společnostmi z různých členských států (dále jen směrnice I/R).

Ve všech výše popsaných případech požádal dánský rezident správce daně o osvobození výplaty dividend/úroků od srážkové daně v souladu s výše zmíněnými směrnicemi. Dánský správce daně však žádosti zamítl s tím, že přijímající entita je v této struktuře pouze „průtoková“, a proto se nemůže považovat za skutečného vlastníka přijatých dividend/úroků. V této souvislosti následně dánské soudy položily SDEU předběžnou otázku, zda dánský správce daně může použít koncept skutečného vlastníka a na jeho základě odepřít výhody vyplývající ze směrnic I/R a P/S. Zároveň se dánské soudy dotázaly, zda je možné pro účely definice konceptu skutečného vlastníka použít komentář k Modelové smlouvě OECD nebo příslušná ustanovení jednotlivých smluv o zamezení dvojímu zdanění mezi danými státy.

Generální advokátka v případě výplaty dividend upozornila na skutečnost, že směrnice P/S nepodmiňuje povinnost osvobodit výplatu dividend skutečným vlastnictvím. Jediné omezení tak v této souvislosti představuje lokální právní norma upravující zneužití práva v případě daňových úniků, která však musí být v souladu s právem EU. Dále podotkla, že směrnice P/S a I/R by měly být interpretovány nezávisle na komentářích OECD a smlouvách o zamezení dvojímu zdanění, které mají k dané problematice odlišný přístup. V případě výplaty úroků má být holdingová společnost, dle vyjádření generální advokátky, posuzována jako skutečný vlastník úrokového příjmu, pokud jej přijímá svým jménem a na svou vlastní zodpovědnost. Zejména je nutné posoudit, zda daná entita může s takovým úrokovým příjmem nakládat (především hradit vlastní náklady) a zda nese případné ztráty (např. z titulu platební neschopnosti). Pokud tomu tak je, pouhá smlouva o „průtokovém“ financování, na základě které daná entita následně převádí platby dále, automaticky nezakládá důvod pro odepření osvobození od srážkové daně. V obou případech však musí příslušný členský stát vždy určit, koho v daném případě považuje za skutečného vlastníka daného příjmu, pokud jím není přijímající entita.

Generální advokátka tak poskytla určitý návod k tomu, jak v souladu s příslušnými směrnicemi EU postupovat při interpretaci pojmu skutečného vlastníka. Odkazuje především na místní soudy, které musí posoudit každý případ samostatně a určit, zda se nejedná o případy zneužití práva na základě konkrétních skutečností. Nejde však o finální rozhodnutí SDEU, které se může od vyjádření generální advokátky lišit.