SDEU se vyjádřil ke zveřejňování informací o skutečných majitelích
Základem právní úpravy skutečných majitelů a jejich evidence je v členských státech Evropské unie tzv. směrnice AML. Podle ní mají být mimo jiné informace o skutečných majitelích na území členských států dostupné jakékoliv osobě z široké veřejnosti. SDEU ovšem nyní ve svém rozsudku z konce listopadu označil ustanovení směrnice AML, která tuto povinnost zakládají, za neplatná.
Případ posuzovaný SDEU se týkal lucemburského právního řádu. Lucembursko v souladu se směrnicí AML zřídilo Registr skutečných majitelů, ve kterém jsou uvedeny informace o skutečných majitelích registrovaných subjektů. Tyto informace jsou veřejně dostupné na internetu. V předmětné kauze se lucemburská společnost a její skutečný majitel a společnost domáhali u lucemburských soudů omezení přístupu k těmto informacím. Svou žádost odůvodňovali zejména tím, že zveřejnění informací o jeho osobě široké veřejnosti zvyšuje riziko únosu, omezení osobní svobody, násilí či dokonce smrti u něho a členů jeho rodiny. Lucemburské soudy vyšších stupňů tak v návaznosti na tato řízení podaly SDEU sérii předběžných otázek ohledně výkladu některých ustanovení směrnice AML a její platnosti a možného rozporu mezi zveřejňováním informací o skutečných majitelích široké veřejnosti a zásahem do základních lidských práv.
Ustanovení zasahuje do práv na soukromý život a ochranu osobních údajů
SDEU ve svém rozsudku C-37/20, C-601/20 konstatoval, že ustanovení AML směrnice, podle něhož musí členské státy zajistit, aby informace o skutečných majitelích zapsané v registrech na jejich území byly vždy k dispozici jakékoli osobě z široké veřejnosti, je neplatné. Podle SDEU takto veřejně dostupné informace umožňují neomezenému počtu osob informovat se o faktické i finanční situaci skutečného majitele, což představuje závažný zásah do práva na soukromý život a do práva na ochranu osobních údajů.
Předmětné ustanovení má pomocí zvýšené transparentnosti předcházet nelegální činnosti, čímž podle SDEU sleduje cíl obecného zájmu, kterým lze odůvodnit i závažné zásahy do zmíněných lidských práv. Nicméně SDEU konstatoval, že zásah, který s sebou toto opatření přináší, není ani omezený na to, co je nezbytně nutné, ani přiměřený sledovanému cíli, což jsou podmínky pro připuštění takového zásahu.
Závěrem je třeba dodat, že lucemburská právní úprava umožňovala široké veřejnosti přístup v zásadě ke všem osobním údajům skutečných majitelů včetně celého data a místa narození. Česká právní úprava se v tomto ohledu od lucemburské odlišuje. Podle české právní úpravy je v rejstříku dostupném online uváděno jméno, příjmení, měsíc a rok narození, státní příslušnost a stát pobytu. Je tedy otázkou, jak se k budoucí změně AML směrnice postaví český zákonodárce a obecně i sama Evropská unie, na jejíž půdě jsou v současné době projednávány další změny v oblasti skutečných majitelů a AML. Nepochybujeme, že registrace skutečných majitelů se bude i nadále vyvíjet.