Z judikatury
17. 1. 2018

Otevírají se českým plátcům nové možnosti snížení DPH při neuhrazených pohledávkách?

Ke konci loňského roku rozhodl Soudní dvůr Evropské unie (SDEU) v italském případu Enzo Di Maura (C 246/16). Případ se týkal vrácení DPH z důvodu neuhrazení pohledávky dlužníky v úpadkovém nebo exekučním řízení. Je česká legislativa upravující DPH v souladu se směrnicí EU, když neumožňuje snížit DPH u pohledávek neuhrazených konečnými spotřebiteli, kteří nejsou plátci DPH?

Veronika Výborná
Petra Němcová

SDEU v daném případě odpovídal na otázku, zde je italské právo v souladu se směrnicí 2006/112/ES o společném systému DPH („Směrnice“), když podmiňuje nárok na vrácení daně z důvodu neuhrazené pohledávky předložením důkazu o předchozím neúspěšném úpadkovém řízení. Průměrná doba trvání úpadkových řízení v Itálii nezřídka přesahuje deset let. Italský soud měl oproti daňové komisi provincie Syrakúsy za to, že omezení práva na snížení základu daně stanovené italským právem je neúměrné, jelikož Směrnice toto omezení spojuje s nezaplacením pohledávky a nikoliv s úpadkovým nebo exekučním řízením, které bylo prokazatelně neúspěšné. 

SDEU potvrdil, že členský stát nemůže podmínit snížení základu daně z přidané hodnoty neúspěšností úpadkového řízení, pokud takové řízení může trvat více než deset let.

Přestože ve vlastní odpovědi na předběžné otázky příliš inspirace pro české plátce nenajdeme, určitý potenciál obsahují konstatování SDEU, která vlastnímu výroku předcházela. SDEU totiž zdůraznil, že členským státům nenáleží dle Směrnice pravomoc zcela vyloučit možnost, aby plátci opravili DPH v případě neuhrazené pohledávky. Zároveň odkázal na zásadu proporcionality, podle které nesmí prostředky použité k uskutečnění cílů sledovaných Směrnicí překročit rámec toho, co je nezbytné k jejich dosažení. 

Česká právní úprava zcela vylučuje možnost opravy DPH u neuhrazených pohledávek v případě transakcí uskutečněných s neplátci (tzv. B2C ). Ve světle výše uvedených konstatování SDEU se otevírá prostor k pochybám o souladu české legislativy upravující DPH se Směrnicí.

Další otázkou je, zda jsou požadavky české legislativy pro opravu DPH z titulu neuhrazených pohledávek za dlužníky v insolvenčním řízení přiměřené, jak požaduje SDEU. Domníváme se proto, že by na základě výše uvedeného rozsudku mohl v budoucnu existovat potenciál pro české plátce DPH, kteří čelí insolvenci svých zákazníků.

 

Sdílet článek
LinkedIn
Webdesign