Právo odpojit se? Posílení ochrany zaměstnanců na obzoru

Evropský parlament vyzval Komisi, aby předložila návrh směrnice, která by zaměstnancům umožnila odpojit se mimo svou pracovní dobu od práce, aniž by za to mohli být jakkoli postihováni. Podle EU totiž rozmach práce na dálku a s ním spojená potřeba být neustále „online“ negativně ovlivňuje soukromý život zaměstnanců a zvyšuje riziko psychických obtíží.

Současná pandemie nemoci COVID-19 s sebou stejně jako jiné události světového významu přinesla pozitivní i negativní důsledky. Na jednu stranu zaměstnancům ve vysoké míře umožnila práci z domova a plnění pracovních úkolů na dálku s využitím informačních a komunikačních technologií, na druhé straně jim však podstatně zasáhla do soukromého života. Potřeba být neustále na příjmu (online) a nemožnost odpojit se přitom nejen narušuje soukromí zaměstnanců, ale může vést i k depresím, úzkostem, syndromu vyhoření a dalším psychickým či fyzickým zdravotním problémům. Už nyní více než 38 % populace EU každoročně trpí psychickými poruchami a s ohledem na rostoucí oblibu (a snad i potřebu) home-office lze v tomto ohledu očekávat další růst. 

Dle evropských statistik se totiž podíl práce z domova během pandemie nemoci COVID-19 zvýšil téměř o 30 %, přičemž v případě práce z domova je dvakrát vyšší pravděpodobnost překročení maximální týdenní pracovní doby a zkrácení minimální doby odpočinku mezi směnami stanovené příslušnými směrnicemi. Téměř 30 % zaměstnanců navíc pravidelně pracuje i ve svém volném čase. S ohledem na požadavek bezpečnosti a zdraví v práci a rovnováhu mezi soukromým a pracovním životem (work-life balance) proto Evropský parlament vyzval Komisi, aby předložila návrh směrnice stanovující minimální podmínky, za kterých se budou zaměstnanci pracující na dálku moci odpojit a mimo pracovní dobu tak být pro svého zaměstnavatele nedostupní (např. na e-mailu či telefonu). 

Zatímco ve Francii je právo zaměstnanců odpojit se (right to disconnect) uznáváno už téměř 20 let a i v mnoha dalších státech EU je toto právo už uzákoněno či předmětem rozsáhlé veřejné diskuze, na unijní úrovni explicitní zakotvení chybí. A to i přesto, že tzv. zakládací smlouvy EU a jim naroveň postavená Listina základních práv EU stanoví, že každý zaměstnanec má právo na pracovní podmínky respektující jeho zdraví, bezpečnost a důstojnost, jakož i na stanovení maximální přípustné pracovní doby, odpočinek a každoroční placenou dovolenou. A také Evropský pilíř sociálních práv (2017) vyzývá k podpoře inovativních forem práce, které zajistí mimo jiné kvalitní pracovní podmínky a rovnováhu mezi soukromým a pracovním životem. 

Cílem iniciativy Evropského parlamentu je tedy zakotvit na evropské úrovni právo zaměstnanců nebýt obtěžován v době odpočinku pracovními emaily, pracovními hovory a další elektronickou pracovní komunikací. Časem by tak měla být na evropské úrovni (a prostřednictvím implementace směrnice také na vnitrostátních úrovních) vytvořena pracovní kultura, ve které je přinejmenším neosobní pracovní kontakt mezi zaměstnavatelem a zaměstnancem mimo pracovní dobu nežádoucí. Vzhledem k neustálému růstu vlivu informačních a komunikačních technologií na životy lidí a obtížně uchopitelnému právu odpojit se však lze jen stěží odhadovat, nakolik bude toto právo v praxi skutečně vynutitelné. 

Sdílet článek