I finanční úřad musí dodržovat lhůty

Lhůty si musí hlídat nejen daňové subjekty, ale i správce daně. Tzv. propadné lhůty jsou lhůty, po jejichž uplynutí již není možné úkon učinit. Rozhodnutí vydaná správcem daně po jejich uplynutí jsou nezákonná. Lhůty, jejichž nedodržením se správce daně nevystavuje riziku, že by rozhodnutí byla nezákonná, jsou lhůty pořádkové. Jak se v lhůtách zorientovat a jak se proti jejich nedodržení ze strany správce daně bránit?

Nejvýznamnější propadnou lhůtou pro správce daně je lhůta pro stanovení daně. Ta činí tři roky ode dne, kdy daňovému subjektu uplynula lhůta pro podání řádného daňového tvrzení nebo kdy se daň stala splatnou (aniž by zde byla současně povinnost podat řádné daňové tvrzení). Tato lhůta může být za určitých okolností prodloužena, nicméně vždy končí nejpozději uplynutím 10 let od jejího počátku. Rozhodnutí o stanovení daně vydané později je nezákonné a můžete proti němu podat žalobu ve správním soudnictví.

Pořádkové lhůty správcům daně stanoví buď přímo daňový řád (např. třicetidenní lhůta pro vydání rozhodnutí o žádosti o posečkání), anebo vnitřní pokyn ministerstva financí č. MF-5. Pokyn určuje lhůty k vyřízení nejčastějších typů podání a také podmínky pro stavění nebo prodloužení těchto lhůt – například šestiměsíční lhůtu pro vyřízení odvolání odvolacím orgánem nebo šestiměsíční lhůtu pro rozhodnutí o prominutí daně nebo jejího příslušenství. 

Ačkoli nedodržení pořádkové lhůty nemá za následek nezákonnost rozhodnutí, můžete se proti prodlevám a průtahům v řízení způsobeným správcem daně bránit. Pokud správce daně neprovede úkon ve lhůtě stanovené zákonem nebo ve lhůtě, která je pro provedení takového úkonu obvyklá, můžete u nejblíže nadřízeného správce daně podat podnět na nečinnost. Nadřízený správce daně podnět prověří a nejpozději do 30 dnů buď přikáže správci daně, aby zjednal nápravu, anebo vás vyrozumí o tom, proč považuje podnět za nedůvodný.

Lhůtám správce daně a možnostem obrany se budeme věnovat podrobněji v dalších článcích.

 

Sdílet článek