Jaké jsou další možnosti obrany v daňovém řízení?
V předchozích článcích jsme popsali standardní cestu, jakou se bránit proti rozhodnutí správce daně, s nímž se daňový subjekt neztotožnil. Český právní řád nabízí také další možnosti, jak napravit nesprávná rozhodnutí správce daně. V daňovém řádu jimi jsou mimořádné opravné prostředky, tedy obnova řízení a přezkumné řízení. Proti konečnému rozhodnutí Nejvyššího správního soudu (NSS) je zase možné podat ústavní stížnost.
Obnova řízení
Daňové řízení lze obnovit jak na návrh daňového subjektu, tak z iniciativy samotného správce daně. V obou případech může správce daně řízení obnovit jen z důvodů definovaných zákonem. Jedná se hlavně o situace, kdy po pravomocném rozhodnutí vyjdou najevo nové skutečnosti nebo se objeví důkazy, které daňový subjekt nemohl objektivně předložit dříve. Správce daně obnovu řízení povolí také v případě, kdy původní rozhodnutí záviselo na posouzení tzv. předběžné otázky podle daňového řádu, o které bylo následně rozhodnuto jinak. Důvodem pro obnovu je rovněž situace, kdy správce daně rozhodoval na základě padělaného důkazu nebo když vydání rozhodnutí provázelo spáchání trestného činu daňovým subjektem (výhrůžka či úplatek) nebo úřední osobou.
Přezkumné řízení
Přezkumné řízení slouží ke změně rozhodnutí, které správce daně vydal v rozporu s právním předpisem. Půjde o případy, kdy správce daně při vydání rozhodnutí vycházel z právního názoru, který je nebo se ukáže být nesprávným, například když NSS v nové judikatuře začne zastávat jiný názor. Přezkumné řízení lze vést bez ohledu na to, zda je ve prospěch či v neprospěch daňového subjektu. Výsledek řízení tak nemusí být pro daňový subjekt vždy příznivější než původní rozhodnutí.
Společné pro obě řízení je, že jsou dvoufázová. Nejprve správce daně rozhodne o tom, zda je povolení obnovy nebo přezkumu řízení důvodné. Až následně dojde k samotnému přezkoumání a vydání konečného rozhodnutí o daňové povinnosti, a to i s přihlédnutím k důvodům, které vedly k obnově či přezkumu řízení.
Ústavní stížnost
Napadnout lze také konečné rozhodnutí Nejvyššího správního soudu v případech, kdy se daňový subjekt domnívá, že soud nezohlednil ústavně chráněná práva. Ústavní stížnost musí za daňový subjekt podat advokát, a to do dvou měsíců od doručení rozsudku NSS. Ústavní stížnost bude úspěšná zejména v případech, kdy se snaha správce daně vybrat daň dostane do kolize se základními právy a svobodami chráněnými ústavou či Listinou základních práv a svobod. Na tento aspekt aktuálně poukázal Ústavní soud v mediálně známém případu použití záběrů ze silničních kamer Policie ČR v daňovém řízení (sp. zn. IV.ÚS 2621/22).