Koho tíží důkazní břemeno v daňovém řízení a proč je důležité to vědět
Otázka, kdo a kdy prokazuje v daňovém řízení, už potrápila nejeden daňový subjekt, ba dokonce i správce daně. Důkazní břemeno je totiž rozloženo mezi ně a v průběhu daňového řízení se obvykle střídavě přenáší z jednoho na druhého. Správné porozumění tomu, jakým principům rozložení důkazního břemene podléhá, je proto pro volbu vhodné strategie stěžejní a často může být i klíčem k úspěchu.
Obecně můžeme říct, že důkazní břemeno leží na daňovém subjektu. Ten má totiž primární povinnost prokázat svá tvrzení uvedená nejčastěji v daňovém přiznání a dalších podáních adresovaných správci daně. Prokazování je v prvé řadě záležitostí dokladovou a základním důkazním prostředkem je v tomto případě účetnictví daňového subjektu.
Pokud daňový subjekt v této fázi své důkazní břemeno neunese, tedy neprokáže skutečnosti uvedené v daňovém tvrzení, nemůže dojít ani k přenesení důkazního břemene na správce daně. Je proto důležité, aby daňové subjekty měly své účetní doklady v pořádku.
Pokud má správce daně pochybnosti o věrohodnosti, průkaznosti, správnosti či úplnosti povinných evidencí a účetních záznamů daňového subjektu, musí je prokázat. V jeho případě standardně postačí, když identifikuje konkrétní skutečnosti, na jejichž základě se domnívá, že doklady předložené daňovým subjektem nejsou dostatečné k prokázání jeho tvrzení.
V případě, že správce daně své důkazní břemeno unese, přenáší se břemeno opět na daňový subjekt a je na něm, aby pochybnosti správce daně vyvrátil. Je logické, že daňový subjekt v této fázi již nebude prokazovat svá tvrzení účetními doklady, když právě o jeho účetnictví má správce daně pochybnosti. Jako důkaz mohou posloužit například různé záznamy, listiny, svědecké výpovědi nebo třeba fotografie.
Důkazní břemeno si můžeme představit i jako pingpongový míček, který si správce daně a daňový subjekt mohou při utkání vyměňovat tak dlouho, dokud hra neskončí. Aby daňový subjekt hru neprohrál, měl by pamatovat i na to, že je povinen prokazovat pouze to, co sám tvrdí, a vždy důsledně zvažovat, jaké informace a doklady správci daně poskytne.
O tom, kdy méně znamená více a kdy je naopak třeba se připravit na důsledné prokazování, se dozvíte v dalších článcích naší rubriky. V budoucnu se také zaměříme na uplatnění důkazního břemene v některých specifických situacích, například při prokazování nároku na odpočet DPH, prokazování daňově uznatelných nákladů nebo u převodních cen.