Zpět na výpis

Péče řádného hospodáře – nové pojetí do budoucna?

Evropská unie připravuje právní rámec, jehož cílem je postavit finanční sektor do čela snah o ekologičtější a čistší ekonomiku. Regulace bude podporovat zejména udržitelné projekty, které mohou být i po dlouhou dobu ztrátové a jejichž společenská hodnota se může projevit až v horizontu několika let. Bude se však s ohledem na životní prostředí muset v budoucnu změnit také pojetí péče řádného hospodáře, podle kterého v současné době mají manažeři podílníkům přinášet zisk?

Připravované evropské nařízení o zřízení rámce pro usnadnění udržitelného investování navazuje na Pařížskou dohodu o změně klimatu a Agendu OSN pro udržitelný rozvoj 2030. V nich se Evropská unie a vlády většiny zemí zavázaly plnit cíle vedoucí k udržitelnější ekonomice a společnosti. Evropská komise si je však dobře vědoma skutečnosti, že k naplnění stanovených cílů a podpoře udržitelných projektů nemá bez zapojení soukromého sektoru dostatek kapitálu. V tomto ohledu je tak logické, že EU připravovanou regulací aktivizuje právě finanční sektor, zejména banky, které ze své povahy vytváří největší množství soukromých peněz v oběhu a alokují je prostřednictvím půjček.

Regulace si klade za cíl přeorientování soukromého kapitálu na zelené projekty. Připravovaná nařízení proto mají vést investory k tomu, aby si více uvědomovali dopad svých podnikatelských aktivit na životní prostředí a upřednostňovali environmentálně „čisté“ investice před těmi „špinavými“. Za tímto účelem nařízení mimo jiné zavádí klasifikační systém jednotlivých investic dle toho, jak jsou environmentálně udržitelné, aby mohli investoři posoudit jejich environmentální dopad.

Nesporným problémem zelených projektů je však to, že často bývají rizikové a z krátkodobého hlediska nemusí generovat zisk, byť v dlouhodobém horizontu by se jejich udržitelnost a společenská hodnota projevily. Začleněním dlouhodobě ztrátových zelených projektů do svých portfolií by však finanční instituce nepostupovaly v souladu s principem péče řádného hospodáře, dle kterého svým klientům a příjemcům mají generovat zisk.

Připravovaná regulace nemusí být ani zdaleka regulací v tomto směru poslední. Je třeba si uvědomit, že zelená problematika v minulosti nebyla diskutovaná v takovém měřítku, jako tomu je nyní. Lze tedy očekávat, že se tento trend bude na vysoké politické úrovni pravděpodobně ještě více rozvíjet. V závislosti na něm budou vznikat nové regulace dalších soukromých subjektů vedle finančních institucí.

Je však možné, aby se v horizontu několika let posunuly hranice péče řádného hospodáře ve prospěch environmentální ochrany a udržitelnosti natolik na úkor zájmu investorů a společníků, že by hodnocení ziskovosti projektů bylo odsunuto až na druhou kolej po zhodnocení jejich udržitelnosti?

Současné pojetí péče řádného hospodáře zavazuje statutární orgán společnosti jednat pečlivě s potřebnými znalostmi a nezbytnou loajalitou. Už nyní Evropská komise navrhla zapracovat do mandátů evropských orgánů dohledu environmentální, sociální a správní kritéria. Navíc cílem nově jmenované Evropské komise pod vedením von der Leyenové je udělat z EU celosvětového lídra v oblasti ochrany životního prostředí. Je tedy pravděpodobné, že i každý další legislativní návrh Evropské komise bude muset tato kritéria zohledňovat a následně by je při svých investičních rozhodnutích museli vzít v potaz také členové statutárních orgánů soukromých společností. Informované a „správné“ rozhodnutí by tak nemělo být poháněno pouze snahou vydělat společnosti z roku na rok co největší množství peněz, ale spíše snahou investovat do projektů, které jsou dostatečně zelené a udržitelné. Je tedy otázkou, kdy dojde ke změně v posuzování jednání v obhajitelném zájmu společnosti, jak je známe dnes ze zákona o obchodních korporacích.