Česká legislativa učinila první krok k autům, která řídí sama

Stupnice SAE rozlišuje úrovně automatizace řízení od SAE 0 do SAE 5, přičemž plně autonomní vozidla odpovídají úrovni SAE 5. Česká právní úprava nově zavedla SAE 3, tedy podmíněnou automatizaci. Ta umožňuje provoz vozidel na dálnicích a rychlostních silnicích se směrově oddělenými pruhy, kde se nepohybují chodci ani cyklisté. 

V tomto režimu vozidlo samo sleduje provoz, drží jízdní pruh a reguluje rychlost. Systém zároveň vyhodnocuje, zda jsou splněny podmínky pro automatizovanou jízdu, a pokud jsou, nabídne řidiči její aktivaci. Pro srovnání Německo, které bylo inspirací pro českou úpravu, umožňuje provoz vozidel s úrovní SAE 3 již od roku 2017, přičemž tyto vozy se objevily v běžném provozu v roce 2022.

Česká legislativa nově definuje pojem „automatizované vozidlo“, rozšiřuje definice řidiče i na osobu, která v automatizovaném vozidle sedí na sedadle řidiče, a upravuje pravidla pro jeho provoz. Vyvstává ovšem řada otázek zejména v souvislosti s povinnostmi a odpovědností při automatizovaném provozu. Během aktivního automatizovaného režimu je odpovědnost za dodržování pravidel silničního provozu přenesena na auto. Na osobu na sedadle řidiče se běžná pravidla po tuto dobu nevztahují, musí však být připravena na výzvu kdykoliv znovu řízení převzít, a i během automatizovaného režimu pro řidiče stále platí například povinnost být připoutaný, nebýt pod vlivem alkoholu či nedržet telefon.

Z pohledu nastavení pravidel odpovědnosti je třeba zdůraznit, že pokud vozidlo upozorní řidiče na převzetí řízení a ten to ignoruje, odpovídá za následná porušení pravidel on sám. Klíčový význam proto mají záznamová zařízení, která zachycují, zda vozidlo řídil systém či člověk. Odmítnutí zpřístupnit taková data zakládá vyvratitelnou právní domněnku, že vozidlo řídil člověk. Do registru vozidel se nově také zapisuje údaj o tom, že jde o automatizované auto. Výrobci mají současně povinnost poskytnout Policii ČR nebo příslušnému správnímu orgánu dostupná data o řízení.

Provozovatel vozidla neodpovídá za přestupky, pokud prokáže, že vozidlo řídil automatizovaný systém. V oblasti civilní odpovědnosti za škodu však nadále odpovídá provozovatel. Lze se tedy domnívat, že případný poškozený se bude domáhat náhrady škody primárně z pojištění provozovatele. Současná úprava zákona o pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou z provozu vozidla přitom neobsahuje zvláštní režim pro automatizovaná vozidla. 
 

Odpovědnost za vadu výrobku

Problematickou oblastí zůstává odpovědnost za vadu výrobku a také následný regres vůči výrobci v případě, že automatizovaný systém je vadný. Stávající úprava odpovědnosti za škodu způsobenou vadou výrobku jen omezeně zohledňuje specifika automatizovaných a softwarově řízených systémů. Jedním ze specifik je, že jejich bezpečnost a funkčnost jsou průběžně ovlivňovány aktualizacemi i po uvedení výrobku na trh, což může vést k nežádanému oslabení odpovědnosti výrobce.

Zásadní změnu může přinést nová směrnice o odpovědnosti za vadné výrobky, jejíž transpozice se očekává do prosince 2026. Směrnice nově omezuje možnost zproštění se odpovědnosti výrobce v případech, kdy je vada důsledkem okolností nacházejících se ve sféře vlivu a pod kontrolou výrobce, zejména pokud je způsobena související službou či softwarem (včetně jeho aktualizací). 

Směrnice také rozšiřuje pojem výrobku i na software a digitální výrobní soubory, vymezuje související služby jako jeho součást a nově považuje za vadu i nedostatečné testování či chybnou aktualizaci. Zároveň rozšiřuje i okruh odpovědných osob, umožňuje jejich společnou odpovědnost a usnadňuje poškozenému dokazování vady (např. domněnka vadnosti výrobku při neposkytnutí relevantních důkazů ze strany odpovědného subjektu). Na konkrétní podobu české úpravy si však musíme počkat minimálně do konce roku.

S ohledem na vývoj v této oblasti lze očekávat zvýšené nároky na výrobce. Význam technické dokumentace, provozních dat a interních procesů řízení rizik bude nejen pro ně, ale i další dotčené subjekty narůstat. Pokud tyto systémy navíc využívají prvky umělé inteligence, neměli by výrobci zapomínat ani na nové povinnosti vyplývající z Aktu o umělé inteligenci.