Elektronický podpis – snadno, rychle, právně závazně a bez obav
Prostý elektronický podpis často bývá vnímán jako méně spolehlivý než vlastnoruční podpis na papíře, protože není snadné jednoznačně prokázat, kdo jej vytvořil. Nedávná soudní rozhodnutí však potvrdila, že je pro většinu běžných právních úkonů plně platný, pokud zákon nevyžaduje úředně ověřený podpis.
Jaké typy elektronických podpisů existují?
Evropská a česká legislativa rozlišují čtyři kategorie elektronických podpisů:
- kvalifikovaný elektronický podpis – má nejvyšší úroveň zabezpečení, používá certifikát vydaný důvěryhodnou autoritou;
- elektronický podpis zaručený na kvalifikovaném certifikátu – je bezpečnější než běžný zaručený podpis, ale regulace není tak přísná jako u kvalifikovaného;
- zaručený elektronický podpis nezaložený na kvalifikovaném certifikátu – umožňuje ověřit totožnost podepisující osoby, ale není tak důvěryhodný jako předchozí dvě varianty;
- prostý elektronický podpis – zahrnuje například jméno v e-mailu, naskenovaný podpis, kliknutí na souhlasové tlačítko, podpis provedený na tabletu nebo podpis vytvořený v aplikacích.
První dvě kategorie se označují jako „uznávaný elektronický podpis“ a jsou standardem pro komunikaci s úřady. Pokud dokument adresujete orgánu veřejné správy, je třeba použít jeden z nich.
Podepisování v praxi
V běžném životě se prostý elektronický podpis používá neustále – například když podepíšete smlouvu přes DocuSign, zašlete e-mail s uvedením svého jména nebo kliknete na souhlas s podmínkami služby. Dlouhou dobu se vedla diskuze o tom, zda je tento typ podpisu rovnocenný vlastnoručnímu podpisu na papíře a zda může být považován za právně závazný.
Soudy však potvrdily, že pro běžná soukromoprávní jednání je plně dostačující, když lze prokázat, kdo dokument podepsal a že tak učinil vědomě. Pokud tedy vzniknou pochybnosti, je možné autenticitu podpisu doložit dalšími důkazy, například následným jednáním stran při plnění smlouvy.
Ostatně ani vlastnoruční podpis na papíře neposkytuje stoprocentní jistotu o totožnosti podepisujícího. Podpis je jen důkaz, na jehož základě lze s určitou mírou pravděpodobnosti určit, kdo jej vytvořil. Stejný přístup bychom proto měli uplatňovat i u elektronických podpisů – není důvod, proč by měly být automaticky považovány za méně důvěryhodné.
Obavy z prostých elektronických podpisů jsou často zbytečné. Pokud dokument podepisujete elektronicky a není zákonem vyžadován úředně ověřený podpis, nemusíte se bát, že by váš podpis nebyl platný. Důležité je pouze prokázat, kdo dokument podepsal a že to učinil vědomě. Soudy tuto praxi potvrzují a čím dál více firem i jednotlivců ji běžně využívá.