Co všechno se o sobě dozvíte díky nahlížení do daňového spisu

Na rozdíl od soudního spisu, který se vede jen pro případy jednotlivých soudních řízení, daňový spis je veden pro všechny daňové subjekty. Správce daně totiž shromažďuje o subjektech informace – eviduje jejich podání, svá vlastní rozhodnutí, protokoly nebo úřední záznamy. To ale není všechno, ve spisu se mohou nacházet i zvukové či obrazové záznamy. 

Spis se člení podle jednotlivých daňových řízení, zejména podle zdaňovacích období. Spis má dále části týkající se vymáhání daní, dalších povinností nebo pořádkových pokut. Jedna část spisu je nicméně skryta, a to část vyhledávací. V ní správce daně eviduje písemnosti, které mohou být uplatněny jako důkazní prostředek – je tedy logické, že nechce daňovému subjektu ukazovat předem svoje karty. 

Daňový subjekt má možnost do spisu nahlédnout. Do vyhledávací části může nahlížet jenom v odůvodněných případech, pokud je to nutné pro další průběh řízení a není-li ohrožen cíl správy daní nebo zájem jiného daňového subjektu či jiných osob. Nicméně, i když správce daně neumožní nahlédnutí přímo do konkrétních písemností v této části spisu, musí umožnit nahlédnutí do soupisu písemností, kterou má každá část spisu. Daňový subjekt se tak může dostat k seznamu dokumentů, které proti němu správce daně chce použít. Z tohoto seznamu musí být v souladu s judikaturou Nejvyššího správního soudu patrné, o jakou konkrétní písemnost jde, a to tím způsobem, aby daňový subjekt mohl poznat, zda mohou být tyto písemnosti uplatněny jako důkazní prostředek. Správce daně tedy přece jenom poodkryje karty a daňový subjekt se díky tomu může informovaněji bránit.

Může se daňový subjekt dostavit i bez objednání k příslušnému správci dani a chtít po něm, aby mu spis ukázal? Zákonná úprava je v tomto jasná – pokud má správce daně úřední hodiny, je v nich povinen nahlížení umožnit. Dokonce ani skutečnost, že na úřadě zrovna není úředník, který má spis na starost, nemůže být překážkou pro nahlížení do spisu. Toho totiž může zastoupit jiný úředník. Správce daně si tedy nemůže diktovat podmínky, za kterých je možné do spisu nahlédnout. A pokud úřední hodiny nevyhovují? Správce daně má povinnost nahlížení do spisu umožnit i mimo ně. Dobrou praxí nicméně je předem se objednat. Díky tomu bude nahlížení probíhat hladce a efektivně.

Stává se však, že daňové subjekty jsou zaneprázdněné a nechtějí se vydat za správcem daně, když vlastně neví, jestli by pro ně nahlížení bylo užitečné. I pro takové případy existuje řešení. Daňový subjekt si může požádat o kopii či výpis ze soupisu písemností. Dozví se tak, jaké dokumenty o něm správce daně eviduje, a zda stojí za to do spisu nahlédnout. Daňový subjekt může rovněž prostřednictvím datové schránky požádat o zaslání písemností ze spisu. První poskytnutí těchto dokumentů není zpoplatněno, další však již podléhá poplatku. Osobní nahlížení do spisu je ale vždy zadarmo.