Dopady změny celních sazeb na převodní ceny
S nástupem nové americké administrativy přišel zásadní zlom v přístupu USA k mezinárodnímu obchodu. První měsíce naznačují možný odklon od liberalizace a využívání cel k prosazování obchodních zájmů USA. Pro české společnosti v nadnárodních skupinách to znamená nejen vyšší náklady, ale také spletité daňové výzvy v oblasti převodních cen.
Převodní ceny určují, za kolik si společnosti patřící do jedné nadnárodní skupiny navzájem prodávají zboží a služby. Cena, za kterou česká firma prodá zboží americké dceřiné společnosti, bude ovlivňovat, ve které zemi skupina vykáže zisk a kolik kde zaplatí na daních. Pravidla vyžadují, aby tyto ceny odpovídaly principu tržního odstupu – musí být stejné, jako kdyby si je sjednaly nezávislé firmy.
Jak cla mění hru
Podle OSN dosáhl objem mezinárodního obchodu v roce 2024 přibližně 33 bilionů USD, přičemž 60 až 80 procent tvořil obchod mezi spojenými osobami – tedy transakce, kde se uplatňují převodní ceny. Zavedení 10procentního cla na dovoz do USA proto ovlivňuje obrovskou část světového obchodu.
Když USA uvalí clo na dovoz, někdo za něj musí zaplatit. Otázka je kdo – výrobce v Česku, distributor v Americe, nebo konečný zákazník? Společnosti používají různé krátkodobé strategie a každá z nich má vlastní specifické dopady na převodní ceny.
Strategie 1: Snížení převodní ceny
První strategie spočívá v tom, že český výrobce sníží cenu, za kterou prodává zboží americké dceřiné společnosti. Nižší cena znamená nižší základ pro výpočet cla. Pokud ale český výrobce vyrábí pouze na zakázku pro americkou firmu a nemá vliv na konečnou cenu, pak by mu měla být kompenzována ztráta ze snížené ceny. Jinak by ho česká daňová správa mohla obviňovat, že jedná pouze na příkaz mateřské společnosti, nikoliv samostatně. Pokud naopak česká firma rozhoduje o strategii skupiny, může si sníženou marži kompenzovat účtováním licenčních poplatků nebo výplatou dividend. Riziko ale spočívá v tom, že americká daňová správa může takové kroky považovat za účelové snižování cel.
Strategie 2: Pozastavení nebo omezení výroby
Česká firma může dočasně snížit výrobu a počkat, jak dopadnou obchodní jednání mezi vládami. Z daňového pohledu je klíčové prokázat, že toto rozhodnutí učinila česká firma samostatně, na základě vlastního obchodního úsudku. Nicméně existuje riziko, že daňová správa zpochybní samostatnost rozhodnutí a bude tvrdit, že firma jednala na příkaz zahraniční mateřské společnosti. Proto je důležité mít podrobné záznamy z jednání, e-mailovou komunikaci a další podklady dokládající, že rozhodnutí bylo skutečně samostatné a případné ztráty z pozastavení či omezení výroby nese česká firma.
Strategie 3: Přesměrování výroby
Pokud má nadnárodní skupina výrobní závody v různých zemích, může přesměrovat dodávky do USA tak, aby pocházely ze zemí s nižšími cly. Místo dovozu z Česka (10% clo) může dodávat z jiné země, kde je clo nižší nebo žádné. Tato strategie může způsobit problémy českému výrobci, kterému se sníží objednávky. Pokud pokles objednávek nebyl jeho rozhodnutím a vede ke snížení ziskovosti, může daňová správa požadovat, aby mu byla ziskovost nějakým způsobem kompenzována.
Zvláštní případ představuje situace, kdy česká firma nadále vyrábí, ale zboží se pouze „přebalí“ v jiné zemi s nižším clem a odtud se pošle do USA. V takovém případě je nutné dbát na celní předpisy týkající se původu zboží.
Co bude dál?
Počátkem července vyprší devadesátidenní odklad cel na vybrané obchodní partnery. Budou cla trvalá, nebo se podaří vyjednat jejich snížení? Současné strategie jsou pouze dočasná řešení, která se mohou v budoucnu ukázat jako nevhodná.
Krátkodobé reakce, které jsme popsali, jsou pouze špičkou ledovce. V navazujících článcích se proto zaměříme na hlubší otázky: proč vlastně cla tak komplikují celý systém převodních cen? Jaká rizika hrozí při daňových kontrolách? A jak se celá situace může vyvíjet v dlouhodobém horizontu? Pouze komplexní pochopení všech aspektů umožní společnostem efektivně navigovat v novém prostředí ovlivněném celními válkami.