DPH při nesprávném určení intrakomunitárního dodání v řetězových obchodech

SDEU se v polském případu C-696/20 B. vyjádřil k otázce, zda je možné po plátci DPH, který se účastní řetězového obchodu, požadovat zaplacení DPH z dodání i pořízení zboží. Připomněl, že smyslem článku 41 směrnice o DPH je zaručit zdanění pořízení zboží a zároveň zabránit dvojímu zdanění téhož dodání/pořízení.

Nizozemská společnost B figurovala jako prostřední osoba v řetězovém obchodu, během kterého nejdříve pořídila zboží od polského dodavatele a následně zboží dodala svým zákazníkům v jiných členských státech. Zboží bylo přepraveno od polského dodavatele přímo zákazníkům v jiných členských státech. Vzhledem k tomu, že společnost B poskytla polskému dodavateli své polské DIČ, a nikoliv DIČ státu ukončení přepravy, považovaly uvedené společnosti první dodání zboží za lokální dodání podléhající polské DPH. Následné dodání konečným zákazníkům považovaly za dodání zboží do jiného členského státu. 

Polský správce daně byl však názoru, že přepravu lze přiřadit pouze prvnímu dodání (tj. dodání zboží společnosti B), a předmětné plnění překlasifikoval na dodání intrakomunitární. V návaznosti na článek 41 směrnice o DPH za místo plnění pro účely pořízení zboží považoval Polsko, protože společnost B poskytla dodavateli své polské DIČ. Z tohoto pořízení tedy požadoval odvedení DPH v Polsku. Zároveň požadoval odvedení DPH i z intrakomunitárního dodání zboží na straně prvního dodavatele, neboť plnění nemohlo být osvobozeno od DPH (právě z důvodu poskytnutí polského DIČ).

SDEU s rozhodnutím polského správce daně nesouhlasil a uvedl, že takový postup je v rozporu se zásadami neutrality a proporcionality. Smyslem článku 41 směrnice o DPH je totiž zaručit zdanění daného pořízení zboží a zároveň zabránit dvojímu zdanění téhož dodání/pořízení. Vzhledem k tomu, že v uvedeném případě měla být DPH v Polsku odvedena jak z intrakomunitárního dodání zboží, tak z intrakomunitárního pořízení zboží, vedl by tento postup ke dvojímu zdanění jedné transakce.

V uvedeném případu sice SDEU s použitím článku 41 nesouhlasil, nicméně obecně článek 41 stále platí. V situaci, kdy odběratel neposkytne při dodání zboží do jiného členského státu DIČ země určení, je tak potřeba počítat s daňovými dopady. Proto u přeshraničních obchodů doporučujeme vždy ověřit, že DIČ odběratele odpovídá zemi dodání zboží.  

 

Sdílet článek