Nejvyšší soud: Chanel si může vybírat své distributory
Francouzská značka Chanel, výrobce luxusní kosmetiky a parfémů, vedla několik let trvající soudní spor s českou společností Notino. Předmětem sporu byla povinnost Notina poskytnout informace o původu výrobků značky Chanel, které nabízelo k prodeji koncovým zákazníkům navzdory tomu, že nebylo oficiálním distributorem Chanelu.
Řízení před nižšími soudy
Chanel v žalobě požadoval, aby Notino sdělilo informace o tom, odkud získalo zboží s ochrannou známku Chanel, včetně jmen dodavatelů a množství prodaného zboží. Současně tvrdil, že Notino prodejem výrobků Chanel bez jeho souhlasu porušilo práva k jeho ochranné známce. Produkty Chanel se totiž v Evropském hospodářském prostoru prodávají výhradně prostřednictvím systému selektivní distribuce, který stanovuje přísná kritéria pro distributory – například provozování minimálně tří kamenných prodejen a prokazatelná minulost bez porušení práv k ochranné známce. Prvoinstanční soud dal za pravdu Chanelu: Notinu uložil povinnost poskytnout Chanelu informace o původu zboží.
Notino se v odvolání bránilo s tím, že Chanel zneužívá své dominantní postavení a svými podmínkami brání online prodejcům v přístupu na trh. Dále namítalo, že prodávané zboží bylo získáno legálně, například prostřednictvím paralelních dovozů a že právo na informace, které po něm Chanel jako oprávněná osoba požaduje, je promlčené. Těmto námitkám ale odvolací soud nepřisvědčil, a tak Notino podalo dovolání k Nejvyššímu soudu.
Nejvyšší soud řešil především otázku, zda systém selektivní distribuce Chanelu je slučitelný s unijním právem, jelikož pro zájemce (i jeho členy) stanovuje povinnost provozovat kromě e-shopu i kamenné obchody.
Systém selektivní distribuce v právu EU
Podle práva EU se v systému selektivní distribuce dodavatel zavazuje k prodeji zboží nebo služeb pouze distributorům vybraným na základě určitých kritérií. Naproti tomu se tito distributoři zavazují, že zboží či služby nebudou prodávat neschváleným distributorům na území, kde je tento systém provozován.
Podle rozhodovací praxe Soudního dvora EU, na kterou se Nejvyšší soud odvolával, je systém selektivní distribuce v souladu s právem EU, pokud:
- směřuje k dosažení legitimního výsledku, který může zlepšit hospodářskou soutěž,
- jde o oblast, kde soutěž neprobíhá jenom na základě cenového faktoru,
- distributoři jsou vybíráni na základě objektivních kvalitativních kritérií, která jsou pro všechny stanovena jednotně a nejsou diskriminační,
- vlastnosti výrobku takový systém vyžadují k zajištění jeho kvality (např. k zachování dojmu luxusu) a správného používání a
- taková kritéria jsou nezbytná.
Ve vztahu k povinnosti prodávat v kamenných prodejnách Soudní dvůr EU uvedl, že systém selektivní distribuce může zahrnovat i takovou prezentaci výrobků v místě prodeje, aby byl zachován dojem luxusu, který vyvolávají.
Posouzení systému selektivní distribuce Chanelu
Nejvyšší soud se tak ztotožnil s tím, že systém selektivní distribuce Chanelu je legitimní, nepředstavuje nedovolené omezení hospodářské soutěže a je v souladu s pravidly práva EU. Účelem kritérií pro výběr členů systému je totiž zajistit ochranu značky Chanel, ochranu a správné používání výrobků této značky a ochranu dobré pověsti a prestiže výrobků. Navíc jsou kritéria stanovena pro všechny členy systému i zájemce jednotně.
Nakonec Nejvyšší soud zdůraznil, že Chanel se původně domáhal primárně ochrany svého práva k ochranné známce, jehož důsledkem je, že nikdo (ani Notino) nemůže nabízet na trhu výrobky označené ochrannou známkou Chanel bez jeho souhlasu.
Z rozhodnutí Nejvyššího soudu tak vyplývá především to, že systém selektivní distribuce je za stanovených podmínek v souladu s unijním právem a že právo na poskytnutí informací o původu prodávaného zboží a distribučních sítích třetí osoby, které porušují právo k ochranné známce, se jako absolutní právo nepromlčuje. Notino tak musí Chanelu sdělit informace o svých dodavatelích.