Informační povinnost: na co všechno se může finanční úřad ptát?
Finanční úřady se na daňové subjekty často obrací – jak formálně, tak neformálně, aby jim sdělily informace nebo poskytly dokumenty. Informační povinnost vůči správci daně je značně široká, má však své limity. Někdy může být výzva předzvěstí daňové kontroly zaměřené na konkrétního dodavatele. Jak a na co se finanční úřad může ptát v souvislosti s obchodními partnery, jak se případně bránit a na co si dát pozor, objasníme v tomto článku.
Daňový řád upravuje tzv. informační povinnosti – na výzvu jsou vybrané osoby povinny poskytnout správci daně požadované údaje. Tato povinnost je mimo jiné uložena i osobám poskytujícím plnění, která jsou předmětem jakékoli daně. Povinnost tedy dopadá prakticky na všechny podnikající subjekty. Pro ty, které jsou vázány mlčenlivostí – typicky banky, pojišťovny nebo advokáti a daňoví poradci, platí speciální pravidla, která částečně jejich mlčenlivost prolamují.
Daňový subjekt je povinen poskytnout správci daně pouze takové informace, které povedou k naplnění cíle správy daně – tedy správnému zjištění a stanovení daně, případně zabezpečení její úhrady. Správce daně se rovněž nesmí ptát na informace, které si může zjistit z vlastní evidence či od jiného orgánu veřejné moci. Finanční úřady nejčastěji zjišťují podrobnosti k obchodování s jiným daňovým subjektem, a kromě toho požadují také faktury či smluvní dokumentaci. Výzva správce daně musí být formální, obvykle doručena do datové schránky, a musí být odůvodněna – správce daně tedy musí vysvětlit nezbytnost požadovaných informací. Pokud ovšem kontaktuje správce daně daňový subjekt telefonicky nebo e-mailem, nehrozí mu žádné sankce, pokud na požadavky nereaguje. Na základě výzvy splňující zákonné podmínky musí daňový subjekt bezplatně poskytnout správci daně ve stanovené lhůtě požadované informace, pouze však ty, které má k dispozici. Není povinen zjišťovat pro správce daně další údaje, ani informace jakkoli dále zpracovávat či vyhodnocovat. Pokud daňový subjekt výzvě nevyhoví a nijak na ni nereaguje, vystavuje se tím riziku uložení pokuty ve výši až 500 tis. Kč. Lhůta stanovená ve výzvě činí zpravidla 15 dnů a lze žádat o její prodloužení. Proti samotné výzvě se nelze odvolat, nicméně je možno bránit se stížností. Odvolání přichází v úvahu až proti případnému rozhodnutí o uložení pokuty.
V praxi může být výzva k poskytnutí informací určitou předzvěstí dalšího prověřování či chystané daňové kontroly. Častá je tato situace zejména u dotazů na spolupráci se subjekty, které se nakonec ukážou být pro správce daně nekontaktní. Poslední dobou jde zejména o dodavatele reklamních služeb, úklidových prací či různých montážních prací s nízkými nároky na kvalifikaci. Údaje získané na základě výzvy může správce daně použít i v rámci následné daňové kontroly.