Mohou jednatelé ručit za daňové nedoplatky společnosti?
Nejvyšší správní soud (NSS) se v jednom ze svých nedávných rozsudků věnoval případu, kdy se na jednatele z titulu ručení obrátil finanční úřad. Přestože daňový řád již dlouhá léta tuto možnost předvídá, Finanční správa tento institut dosud nevyužívala. NSS tento postup nyní poprvé potvrdil a formuloval základní pravidla pro jeho uplatňování.
O co se jednalo?
V uvedeném případě (Č. j. 10 Afs 4/2024-38 ze dne 18. června 2024) byl jednatel spolu s dalšími osobami odsouzen za spáchání trestného činu zkrácení daně, kterého se dopustil vylákáním neoprávněných výhod ze společnosti, v níž působil. Společnost byla následně zrušena s likvidací a finanční úřad se nedomohl uspokojení své daňové pohledávky. Obrátil se proto na jednatele a požadoval po něm úhradu daně z titulu ručení dle daňového řádu.
Ručení při promlčení pohledávky
Soud předně potvrdil, že jednateli jako ručiteli může podle daňového řádu skutečně vzniknout povinnost uhradit daňové dluhy společnosti. NSS ale odmítl postup daňových orgánů, které dovozovaly, že k daňovému ručení lze přistoupit i v případě, kdy je pohledávka společnosti na náhradu škody proti jednateli již promlčena.
Povinnost daňového ručení jednatele musí mít vždy oporu v zákoně. Pokud je ručitelský závazek jednatele podle takového zákona (v tomto případě občanského zákoníku) již promlčen, nemůže vzniknout ručení ani podle daňového řádu. Promlčení své odpovědnosti musí ale jednatel vždy výslovně namítnout. Přesto však soud upozornil, že ve výjimečných případech může být námitka promlčení zneužitím práva nebo v rozporu s dobrými mravy. V takovém případě by mohl finanční úřad přistoupit i k vymáhání promlčené pohledávky za jednatelem.
Ručení při prekluzi
Podmínkou vzniku ručení přitom není spáchání trestného činu, postačí jakékoli porušení jednatelských povinností, zejména pak porušení péče řádného hospodáře. Pokud tak jednatel zaviní vznik daňového dluhu společnosti, nevyhne se povinnosti úhrady ani v případě zrušení společnosti. V případech, kdy je vylákání neoprávněné daňové výhody navíc i trestným činem, vzniku ručitelského závazku nebrání ani uplynutí lhůty pro stanovení daně. Daň lze za takové situace totiž stanovit až do konce druhého roku následujícího po vydání pravomocného odsuzujícího rozsudku. Uplynutí základní lhůty pro stanovení daně se přitom nezohledňuje. Je tedy možné překročit i maximální, desetiletou lhůtu.
Doporučení na závěr
Odpovědnosti jednatele v tomto ohledu nezbavuje ani delegace některých jeho povinností na třetí osoby, například pověření účetní firmy vedením účetnictví. I zde se bude zkoumat, zdali jednatel vybíral firmu s náležitou péčí a zda nemohl vadě v účetnictví předejít.