Nejvyšší soud: důkazem souhlasu dlužníka při plnění od třetí osoby je i bankovní převod

Podle občanského zákoníku musí věřitel přijmout plnění dluhu od třetí osoby, pokud s tím dlužník souhlasí. Věřitel v takovém případě nemá prostor plnění od třetí osoby odmítnout. Teprve pokud dlužník s plněním dluhu třetí osobou nesouhlasí, může se věřitel rozhodnout, zda toto plnění od třetí osoby přijme. 

Nejvyšší soud se zabýval otázkou formy poskytnutí souhlasu s plněním dluhu. Zároveň vyjasnil podmínky, za jakých může věřitel od třetí osoby plnění za dlužníka odmítnout. Zdůraznil, že souhlas dlužníka nemusí mít písemnou formu. Postačí i souhlas udělený konkludentně. Pokud dlužník například poskytne třetí osobě platební údaje k bankovnímu převodu (číslo účtu, variabilní symbol atp.) a plnění se připíše sjednaným způsobem na účet věřitele, nemůže věřitel plnění odmítnout. V takové situaci totiž dle soudu nevznikají pochybnosti o tom, že dlužník souhlas dal.

Věřitel smí plnění odmítnout pouze tehdy, pokud je vzhledem ke všem okolnostem zjevné, že dlužník souhlas neudělil. Není-li tomu tak, souhlas se předpokládá. Přestože doktrína dosud spíše vycházela z toho, že souhlas dlužníka musí třetí osoba prokázat, Nejvyšší soud dovodil, že věřitel má plnění přijmout i v situaci, kdy si existenci souhlasu nemůže s jistotou ověřit.

Bez souhlasu dlužníka je věřitel jinak povinen přijmout plnění, pokud třetí osoba za dluh ručí nebo ho jinak zajišťuje. Typicky půjde o ručitele nebo zástavního dlužníka.
 

Doporučení

Věřitel by měl odmítnout plnění od třetí osoby jen tehdy, má-li jasný důkaz o tom, že dlužník s plněním dluhu třetí osobou nesouhlasí. Pokud věřitel plnění vrátí, aniž by měl konkrétní důkaz o dlužníkově nesouhlasu, vystavuje se věřitel riziku, že úhradou třetí osobou již došlo ke splnění dluhu. Případné vrácení plnění by tak mohlo být považováno za bezdůvodné obohacení na straně třetí osoby. To může vést ke zbytečným sporům i k promlčení věřitelovy pohledávky.