NSS: nové rozsudky k věcné a časové souvislosti
Nejvyšší správní soud (NSS) v posledních měsících vydal několik zajímavých rozhodnutí, jejichž společným jmenovatelem byl důraz na věcnou a časovou souvislost nákladů s daným zdaňovacím obdobím. V rozhodnutích soud akcentuje i povinnost daňového subjektu prokázat reálné poskytnutí plnění.
V prvním případě (21 Afs 107/2025) soud posuzoval situaci, kdy daňový poplatník zaúčtoval a do základu daně zahrnul náklady na audit účetních závěrek za roky 2010 a 2011 až v roce 2013, kdy byl audit fakticky proveden a fakturován. NSS i správce daně však shodně konstatovali, že v roce 2013 jde o náklady daňově neuznatelné, jelikož náklad na audit účetních závěrek starších roků neměl prokazatelně žádnou časovou a věcnou souvislost s tímto obdobím.
Prosté tvrzení, že v tomto období byl audit proveden, nemůže dle soudu pro dostatečnou vazbu na rok 2013 obstát. Soud také upozornil, že audit účetní závěrky za rok 2010 proběhl až po jejím zveřejnění ve sbírce listin, přičemž dodatečně auditované závěrky nebyly znovu do sbírky listin předány. Daňový poplatník tedy neprokázal legitimní důvod pro několik let zpožděný audit.
Druhý rozsudek (8 Afs 253/2024) se mimo jiné zabýval stabilizačními prémiemi. Daňový poplatník zaúčtoval náklady na stabilizační prémie a v daném roce je posoudil jako daňově uznatelné s argumentem, že se jedná o nárokovou složku mzdy. NSS však potvrdil závěr správce daně, podle kterého mělo vedení společnosti možnost v následujícím roce rozhodnout, komu a v jaké výši budou prémie vyplaceny, případně je nevyplatit vůbec (např. při ukončení pracovního poměru zaměstnance). Nejednalo se tedy o nárokovou složku mzdy. Rozsudek potvrzuje, že náklad z titulu stabilizačních prémií může být daňově uznatelný pouze tehdy, pokud je stabilizační prémie skutečně přiznána konkrétnímu zaměstnanci a její přiznání je řádně doloženo.
Třetí rozhodnutí (4 Afs 214/2024-87) se zabývalo uplatněním nákladů na stavební materiál, který byl nakoupen a dodán až po dokončení a vyfakturování několika zakázek. I přes tuto skutečnost je daňový poplatník zahrnul do nákladů, které souvisely s již vyfakturovanými projekty. Správce daně zpochybnil, že náklady na materiál skutečně souvisely s konkrétními příjmy daného období (tj. s již vyfakturovanými projekty).
NSS souhlasil se správcem daně a uzavřel, že daňový poplatník nedokázal věrohodně vysvětlit, proč došlo k fakturaci zakázek dříve, než byl potřebný materiál nakoupen a dodán, ani jak další nákupy s danými projekty souvisely.
Aktuální judikatura Nejvyššího správního soudu tedy zdůrazňuje nutnost prokazatelně doložit nejen reálné poskytnutí plnění, ale jasnou časovou a věcnou souvislost s konkrétním zdaňovacím obdobím.