Nová zpráva OECD k tzv. částce B u Pilíře 1
Pilíř 1 a 2 jsou iniciativy OECD, které přinášejí reformu mezinárodního zdanění. Zaměřují se na řešení daňových výzev souvisejících s digitalizací ekonomiky a na spravedlivější rozdělení zisků a práv na zdanění mezi jednotlivými zeměmi v globálním světě. Nedávným výsledkem těchto iniciativ bylo zavedení 15% globální dorovnávací daně (Pilíř 2). Nově vydaná zpráva k částce B v rámci iniciativy Pilíř 1 má ambici zjednodušit nastavení „obvyklých“ marží pro velkoobchodní distributory.
Pilíř 1 míří především na největší světové skupiny podniků, kdy stanovuje pravidla pro přerozdělení části jejich zisku do zemí prodeje. Mezi diskutované otázky patří přiřazování procentní ziskové marže (částka B – Amount B) v zemi prodeje zboží. Tuto oblast upravuje nová zpráva nazvaná „Pilíř 1 – částka B“ ze dne 19. února.
Částka B se stane součástí kapitoly IV směrnice OECD o převodních cenách, která tvoří výkladový rámec cen obvyklých i v České republice. Na rozdíl od Pilíře 2, nová pravidla pro částku B nejsou omezena velikostí skupiny nebo společnosti. Potenciálně může být směrnice implementována od 1. ledna 2025.
Zpráva nabízí jurisdikcím zavedení jednoduché matice čistých ziskových marží. Měla by se aplikovat za určitých podmínek pro velkoobchodníky nebo obchodní zástupce, kteří by tak měli jistotu správného ziskového indikátoru v jurisdikci, která směrnici schválí. A to bez rozsáhlé srovnávací analýzy. Podmínky jsou například následující:
- daňový subjekt provádí velkoobchod zboží, nebo je činný jako obchodní zástupce / komisionář;
- daňový subjekt neobchoduje s komoditami ani nehmotnými aktivy;
- nedistribuční aktivity musí být oddělitelné od distribuční činnosti;
- tržby z maloobchodu nepřesahují 20 % tříletého průměru tržeb;
- v rámci zkoumané transakce netvoří roční provozní náklady méně než 3 % nebo více než 20 % (30 %) tržeb.
Jurisdikce, které se rozhodnou implementovat částku B, mají na výběr ze dvou režimů. V prvním režimu se jedná o dobrovolnou aplikaci zjednodušeného přístupu pod částkou B a společnosti mohou prokázat tržní nastavení svých transakcí pomocí vlastní srovnávací analýzy (v zásadě režim „safe harbour“). Druhý režim umožňuje jurisdikci doporučit nebo vyžadovat používání ziskových marží vyplývajících ze zprávy pro všechny společnosti, které splňují daná kritéria.
I když je záměr jistě chvályhodný, vlastní zpráva přináší řadu implementačních problémů. Předně není jasné, které státy a kdy pravidla vyplývající ze zprávy přijmou. Například Nový Zéland již oznámil, že pravidla nepřijme kvůli svému dostatečně rozvinutému daňovému systému. Rovněž Indie vyjádřila k materiálu významné připomínky. Z toho vyplývá, že pokud některá jurisdikce nová pravidla přijme a jiná ne, přinese to zvýšené administrativní náklady a může paradoxně přispět ke dvojímu zdanění. Použití zjednodušené matice ziskových indikátorů navíc předpokládá jasné určení transakce a prokázání, že byla splněna celkem robustně definovaná kritéria, což jde proti záměru zjednodušení dokumentační agendy. V neposlední řadě pak metodika, která byla použita při tvorbě matice ziskových indikátorů částky B, neodpovídá například metodice provádění srovnávacích analýz doporučené pro ČR v Pokynu D-34, což může vést k výrazně odlišným výsledkům a neochotě české daňové správy akceptovat zprávu k částce B. Zatím není jasné, jakým způsobem se ČR k novým pravidlům postaví.
Zpráva k částce B je tak zaměřena spíše na rozvojové země a je otázkou, jak bude implementována v rozvinutých daňových systémech, mezi něž se počítá i ten náš. Sledování Pilíře I a implementace částky B, případně modelaci dopadů těchto pravidel lze nicméně doporučit zejména poplatníkům, kteří mají distribuční aktivity v rozvojových zemích.
Detailní analýza KPMG je k dispozici zde.