NS dál zpřísňuje podmínky pro odstoupení od konkurenční doložky

Nedávné rozhodnutí Nejvyššího soudu (NS) znamená další zpřísnění pro zaměstnavatele, který se rozhodne odstoupit od konkurenční doložky sjednané se zaměstnancem. Podle něj je ujednání dávající zaměstnavateli možnost odstoupit od konkurenční doložky neplatné, pokud je ponecháno na jeho „volném uvážení“, zda zaměstnanec získal během svého zaměstnání informace takového charakteru, které by naplňovaly smysl a účel konkurenční doložky.

Zákoník práce stanoví, že zaměstnavatel může od konkurenční doložky odstoupit pouze po dobu trvání pracovního poměru zaměstnance. NS už dříve dovodil, že se na odstoupení od konkurenční doložky vztahuje ustanovení občanského zákoníku, podle kterého lze od smlouvy odstoupit, ujednají-li si to strany, nebo stanoví-li tak zákon. Ze shora uvedeného bychom mohli dovozovat, že zaměstnavatel i zaměstnanec mohou od konkurenční doložky odstoupit z důvodu, který stanoví zákon, nebo z jakéhokoli jiného důvodu, který si účastníci konkurenční doložky dohodli. Situace ovšem není tak jednoznačná. 

V posuzovaném případě bylo mimo jiné sjednáno, že zaměstnavatel může po dobu trvání pracovního poměru od konkurenční doložky odstoupit, pokud „podle svého volného uvážení dojde k závěru, že vzhledem k hodnotě informací, poznatků a znalostí pracovních a technologických postupů, které zaměstnanec získal v zaměstnání u zaměstnavatele či jinak, by nebylo přiměřené a/nebo účelné, aby zaměstnavatel vůči zaměstnanci sjednaný zákaz konkurence vynucoval či na něm trval a hradil mu sjednané peněžité vyrovnání“. 

NS uzavřel, že na základě takto sjednaného důvodu zaměstnavatel od konkurenční doložky nemohl platně odstoupit. Připustil sice, že je možné, že po uzavření konkurenční doložky nastanou okolnosti, za nichž zaměstnanec informace takového charakteru, kvůli nimž se konkurenční doložka uzavírá, nezíská, a uvedený smysl a účel konkurenční doložky nebude naplněn. Rovněž připustil, že pokud strany předpokládají, že takové okolnosti nastanou, resp. mohou nastat, lze tyto v konkurenční doložce sjednat jako důvod pro odstoupení. Doplnil však, že ujednání, které ponechává na „volném uvážení“ zaměstnavatele, zda zaměstnanec takové informace získal, těmto požadavkům nevyhovuje. NS je toho názoru, že v takovém případě se v konečném důsledku jedná o obdobnou situaci, jako kdyby zaměstnavatel měl možnost od konkurenční doložky odstoupit „bez uvedení důvodu“ nebo „z kteréhokoliv důvodu“, což nejenže odporuje zákonu, ale současně zjevně narušuje veřejný pořádek. Na odstoupení od konkurenční doložky z některého z těchto důvodů bude nahlíženo jako na neplatné a k takové neplatnosti se bude přihlížet i bez návrhu. 

Uvedeným rozhodnutím NS dle našeho názoru vnáší do věci při sjednávání důvodů pro odstoupení od konkurenční doložky další nejistotu: zaměstnavateli je zapovězeno rozhodnout subjektivně na základě svého volného uvážení, že smysl a účel konkurenční doložky není díky charakteru informací, které zaměstnanec během trvání pracovního poměru získal, naplněn, ovšem aniž by vymezil jasná kritéria, kterými se má zaměstnavatel při vyhodnocení naplnění důvodu pro odstoupení řídit.  

Zaměstnavatelům tedy nelze než doporučit, aby při uzavírání konkurenční doložky pečlivě zvažovali důvody, pro které bude následně zaměstnavatel oprávněn od konkurenční doložky odstoupit. Při odstoupení je třeba důkladně vyhodnocovat, zda sjednaný důvod je objektivně naplněn, když limity pro sjednání důvodů pro odstoupení zákoník práce neupravuje a NS ve své rozhodovací praxi přistupuje k posuzování této problematiky dlouhodobě velmi přísně. 

Sdílet článek