NS: Spor o vlastnictví akcií nemá v umořovacím řízení místo
Nejvyšší soud jasně vymezil mantinely řízení o umoření akcií. Pokud se objeví spor o vlastnictví, soud v tomto řízení nesmí řešit, komu akcie náleží. Ztracené či zničené listiny lze umořit jen tehdy, pokud není o vlastnickém právu pochyb.
Předmětem sporu bylo umoření 29 akcií typu A v nominální hodnotě 1 mil. Kč a tří akcií typu B v hodnotě 100 tisíc Kč. Navrhovatelka tvrdila, že je jejich vlastníkem a akcie jsou ztracené. Proti tomu se nicméně ohradila další osoba prostřednictvím námitky, podle níž akcie vlastní právě ona, jelikož nebyly nikdy platně převedeny na navrhovatelku. Navíc tvrdila, že akcie nejsou ztracené a část akcií zadržují rodinní příslušníci.
Soud prvního stupně návrh na umoření akcií zamítl, odvolací soud jej však změnil a akcie prohlásil za umořené, protože podle něj není zřejmé, kde se akcie v současné době nacházejí. Odvolací soud v otázce určení vlastnického práva k akciím vycházel z předchozího rozhodnutí soudu v jiné věci, v němž soud v odůvodnění konstatoval, že navrhovatelka je vlastníkem akcií. Proti rozhodnutí odvolacího soudu bylo podáno dovolání k Nejvyššímu soudu.
Ten se zabýval klíčovou otázkou: může soud v řízení o umoření listin zkoumat, kdo je jejich vlastníkem? Odpověď je jednoznačná – nemůže. Podle zákona o zvláštních řízeních soudních může návrh na umoření podat pouze ten, kdo má právní zájem, zpravidla vlastník listiny. Pokud však někdo uplatní námitku, že vlastníkem je on, vzniká spor o vlastnické právo. Takový spor se řeší výhradně v samostatném řízení podle občanského soudního řádu, nikoli v řízení umořovacím.
Jakmile se ukáže, že vlastnictví akcií je sporné, soud musí návrh zamítnout. Odvolací soud tedy pochybil, když začal dokazovat, komu akcie náležejí, a dokonce vycházel z předchozího rozhodnutí v jiné věci, kde dovolatelka nebyla účastníkem.
Rozhodnutí má praktický dopad pro akcionáře i jejich právní zástupce. Pokud listinné akcie zmizí a vlastník je jednoznačně prokazatelný, lze se domáhat jejich umoření bez dalších komplikací. V okamžiku, kdy do sporu vstoupí jiná osoba s tvrzením o vlastnictví, přímá cesta k umoření se uzavírá. Strana, která chce svá práva prosadit, musí nejprve uspět v klasickém sporném řízení – například určovací žalobou. Teprve poté je prostor pro umoření.
Tento judikát tak potvrzuje zásadu, že zvláštní řízení o umoření nesmí suplovat složitý majetkový spor. Přináší právní jistotu, že o vlastnictví akcií bude rozhodováno plnohodnotným dokazováním v řízení sporném, nikoli jen jako „vedlejší otázka“ v procesu, jehož cílem je umoření ztracené listiny.