NSS: Jak vykládat smlouvy o zamezení dvojímu zdanění

Nejvyšší správní soud (NSS) se v prosincovém rozsudku 10 Afs 27/2023 zabývá principy výkladu smluv o zamezení dvojímu zdanění.

Předmětem sporu mezi poplatníkem a správcem daně bylo, zda příjmy korejské společnosti z pronájmu nevybaveného letadla bez posádky české společnosti spadají pod článek 8 (zisky z letecké a lodní dopravy) smlouvy mezi Českou republikou a Jižní Koreou nebo pod článek 12 (licenční poplatky). V prvním případě podléhají příjmy z pronájmu zdanění pouze v Jižní Koreji, ve druhém případě by mohly být zdaněny i v České republice, jako příjmy z pronájmu, a to srážkovou daní. 

Daňový poplatník zastával pozici, že dané příjmy spadají pod článek 8, a to s odkazem na výklad pomocí aktualizovaných komentářů k modelové smlouvě OECD (Model Tax Convention on Income and on Capital). Správce daně měl jiný názor: textace sporné smlouvy je dostatečně jasná pro aplikaci článku 12, a tedy není potřeba zohlednit modelovou SZDZ a její komentáře.

NSS v daném případě přisvědčil správci daně. Uvedl zejména následující:

• Při výkladu mezinárodní smlouvy je nutné primárně vycházet z obecného výkladového pravidla (tedy za použití metody jazykové, systematické a teleologické) a z textace dané mezinárodní smlouvy.
• Doplňkové výkladové prostředky (jako například komentáře k modelové smlouvě OECD) lze použít pouze pro odstranění nejasností či nejednoznačnosti.
• Při použití komentářů modelové smlouvy OECD jakožto výkladového prostředku se přednostně použije ta verze komentáře, která byla aktuální v době uzavření konkrétní smlouvy o zamezení dvojímu zdanění.
• Pozdější komentáře lze pak použít v případě, že tyto nejsou v rozporu s komentáři původními a původní komentář pouze osvětlují či rozvádí.

Pozoruhodné je, že NSS se ve své argumentaci odkazoval na zahraniční rozsudky a pozice zahraničních soudů k dané problematice.

Tento rozsudek tak představuje další vodítko k výkladu smluv o zamezení dvojímu zdanění a k aplikaci komentářů k modelové smlouvě OECD.