NSS k prokázání vědomé účasti na daňovém podvodu v řetězci dodávek

NSS připomněl, že správce daně může odmítnout uznat odpočet DPH jen v případě, že prokáže podvod nebo zneužití práva. O podvod na DPH se jedná, když jeden z účastníků řetězce neodvede vybranou daň a další si ji odečte, a to za účelem získání zvýhodnění, které je v rozporu s účelem evropské směrnice o společném systému DPH. Důsledkem musí být nutně tzv. „chybějící daň“, která se projeví tím, že některý z článků řetězce v určitém okamžiku v minulosti nesplnil svou daňovou povinnost.

Aby bylo dle NSS možné konstatovat existenci daňového podvodu, musí správce daně zjistit takové objektivní okolnosti, které ve svém celkovém souhrnu mohou případně představovat dostatečný podklad pro přijetí domněnky, že chybějící daň je v konkrétní věci následkem cílené snahy získat neoprávněné daňové zvýhodnění. Není přitom povinností daňových orgánů prokázat, jakým konkrétním způsobem a kterým konkrétním dodavatelem v řetězci byl spáchán podvod, ale musí být postaveno najisto, v jakých skutkových okolnostech daňový podvod spočíval. Okolnosti, které v souhrnu nasvědčují existenci daňového podvodu, mohou mít svůj původ v minulosti (např. obchodní historie či minulé personální vazby), v době uzavření transakce (nestandardní obchodní podmínky) i v době následující po uzavření obchodu (např. následná nedostižnost dotčených osob, následné nestandardní peněžní toky mezi dotčenými osobami).

Pokud správce daně prokáže, že k daňovému podvodu došlo, musí dále zkoumat subjektivní stránku účasti daňového subjektu na podvodu. Dle ustálené judikatury nárok na odpočet společnosti nemůže být dotčen tím, že v řetězci dodávek je jiná předchozí nebo následná transakce zatížena skutečnostmi, o kterých plátce neví nebo vědět nemůže. Je proto na správci daně, aby dostatečně prokázal objektivní okolnosti svědčící o tom, že daňový subjekt věděl nebo musel vědět, že plnění bylo součástí podvodu spáchaného dodavatelem či jiným subjektem operujícím v dodavatelském řetězci. Při posuzování subjektivní stránky se musí hodnotit, zda daný subjekt přijal při výkonu své hospodářské činnosti přiměřená opatření, která lze od něj rozumně vyžadovat, aby zajistil, že jeho plnění není součástí podvodu. Pokud se prokáže, že dodání bylo uskutečněno pro osobu, která věděla nebo vědět měla, že se účastní plnění, které je součástí podvodu na DPH (a nepřijala dostatečná opatření, která po ní mohou být rozumně vyžadována, aby zajistila, že plnění k podvodu nepovede), je legitimní takové osobě odmítnout nárok na odpočet DPH.

V posuzovaném případě (7 Afs 331/2021-35) dle NSS existovaly nestandardní okolnosti a indicie, které ve svém souhrnu tvořily logický a ucelený soubor vzájemně se doplňujících a na sebe navazujících skutečností, z nichž bylo možné dovodit, že společnost přinejmenším vědět měla a mohla, že se účastní podvodu. Za nestandardní skutečnosti soud považoval např. dodavatele v likvidaci, přijímání dodávek zaměstnanci společnosti s razítky dodavatele, personální propojení, nestandardní transakce na bankovních účtech, neexistenci písemných smluv apod.

Nárok na odpočet byl tedy společnosti v rámci daňového řízení dle NSS zamítnut oprávněně.