NSS k uplatnění daňové ztráty vzniklé úpravou převodních cen v zahraničí


Převodní ceny jsou předmětem řady sporů se správcem daně nejen v ČR, ale i v zahraničí. Často se táhnou řadu let. V případě doměrku v zahraničí u jedné společnosti ve skupině je otázkou, jak a zda vůbec lze u druhé společnosti zapojené v této transakci naopak v ČR uplatnit vyšší náklady. Problematická je zejména situace daňových ztrát, které jsou doměřeny po lhůtě pro jejich uplatnění jako odčitatelné položky.
Nejvyšší správní soud se ve svých rozhodnutích ze dne 11. a 16. listopadu 2022 k problematice vyjádřil. Jedná se přitom o stejnou kauzu žalovanou dvěma kasačními stížnostmi.
Český daňový subjekt v roce 2013 na základě výsledků daňové kontroly a rozhodnutí německého finančního úřadu ohledně nadhodnocení převodních cen ze strany českého daňového subjektu podal dodatečná přiznání za roky 2006, 2010 a 2011. Z tohoto důvodu mu byla za rok 2006 dodatečně vyměřena daňová ztráta. Tuto ztrátu se rozhodl uplatnit proti daňovým povinnostem let 2010 a 2011 formou žádosti o obnovu řízení (pozn.: k propadnutí daňové ztráty dochází po pěti letech od jejího vyměření, v době kauzy platilo specifické pravidlo umožňující uplatnění daňové ztráty pouze proti vyššímu základu daně). Finanční úřad řízení zastavil, a uplatnění daňové ztráty tak neumožnil.
Proti tomuto postupu se daňový subjekt bránil dvěma způsoby. Za prvé se snažil dovolat odvetných opatření Ministerstva financí směrem k zajištění vzájemnosti nebo k odstranění tvrdostí nebo podle čl. 25 smlouvy o zamezení dvojího zdanění. Správce daně požadavek zamítl s argumentací, že úpravu převodních cen za rok 2006 akceptoval. Návazně podle správce daně ve sporu chyběl mezinárodní prvek, kdy vlastní uplatnění daňové ztráty z roku 2006 v letech 2010 a 2011 bylo záležitostí tuzemského práva. NSS tento pohled potvrdil.
Za druhé podal subjekt žádost o obnovu řízení za roky 2010 a 2011. Správce daně požadavek odmítl. Uplatnění daňové ztráty seznal jako nedůvodné (to potvrdil i NSS), neboť daňová ztráta za rok 2006 byla vyměřena až v roce 2013. Jednalo se tak o skutečnost v roce 2010 a 2011 neexistující. Nebyly tedy naplněny podmínky pro možnost uplatnění institutu obnovy řízení.
Lze tedy konstatovat, že úprava základu daně z důvodu změny posouzení výše převodních cen v přeshraniční situaci může vyústit ve dvojí zdanění, pokud dojde k navýšení daňové ztráty a tuto ztrátu není možné uplatnit podle obecných pravidel zákona o daních z příjmů pro uplatnění ztráty ve vnitrostátní situaci.