NSS k uplatnění nároku na odpočet na VaV
Nejvyšší správní soud (NSS) se v nedávném rozsudku zabýval otázkou, zda uznat uplatněné odčitatelné položky na výzkum a vývoj (VaV). Správce daně tyto náklady neuznal s tím, že nebyly splněny základní náležitosti projektu, přičemž stěžejním důvodem bylo, že daňový subjekt neunesl důkazní břemeno ohledně provádění projektu VaV vlastními silami.
Společnost v daňových přiznáních v letech 2013 a 2014 uplatnila odčitatelnou položku na VaV související především s vývojem centrálního informačního systému. Správce daně rozporoval, zda byly splněny zákonné náležitosti k odpočtu těchto nákladů.
Proč správce daně náklady zamítnul?
Společnost prováděla projekt VaV částečně vlastní činností. Dle správce daně nebyla schopna doložit, jak se plnění přijaté od dodavatele lišilo od činností, které měly být realizovány vlastními zaměstnanci. Závazek dodavatele byl totiž ve smlouvě o dílo formulován obdobně jako předmět projektu VaV společnosti. Dalšími spornými oblastmi bylo např. hodnocení a kontrola projektů, kdy společnost nedisponovala žádnými listinnými důkazy (zápisy z porad), nebo povinnost vedení oddělené evidence osobních nákladů na projekty VaV, čímž dle správce daně nebyly splněny formální náležitosti projektu VaV.
Jak společnost argumentovala?
Podle společnosti předmět smlouvy s dodavatelem nevylučuje její vlastní činnost v rámci VaV a že to byla ona, kdo vyvíjel jednotlivé algoritmy a funkcionality s tím, že dodavatel je měl dále pouze nastavovat a implementovat. Společnost argumentovala také tím, že vývojovou činnost potvrdil i znalecký posudek. Pokud jde o hodnocení, probíhalo dle zástupců společnosti na týdenní bázi při interních poradách a to, že probíhaly pouze ústně, neznamená, že k nim nedocházelo.
Proč NSS kasační stížnost zamítl?
NSS potvrdil názor správce daně a kasační stížnost společnosti zamítl s odůvodněním, že společnost nebyla schopná své zapojení do vývojové činnosti dostatečně prokázat. Předložená smlouva mezi společností a dodavatelem neumožňovala rozlišit plnění obou stran. Posouzení nebylo možné ani ze souhrnné evidence nákladů, která sice obsahovala jména zaměstnanců a jejich odpracovaný čas, nicméně neobsahovala žádný popis činností. Nedalo se z ní tedy dovodit, na čem přesně zaměstnanci společnosti v rámci VaV pracovali, resp. zda se vůbec jednalo o práce spojené s VaV.
Naopak některé předložené zápisy z jednání mezi společností a dodavatelem spíše nasvědčovaly tomu, že společnost dodavateli pouze zadávala požadavky na vyvíjený informační systém a vývoj z její strany ze zápisů patrný není. NSS rovněž uvedl, že vlastní vývoj společnosti nemohl doložit ani znalecký posudek, jelikož znalci dle zdrojů uvedených ve znaleckém posudku nedisponovali takovými podklady, na jejichž základě by toto mohli posoudit.
Navíc podle NSS nebyla společnost schopna dostatečně prokázat ani konání interních hodnotících porad (a to ani při výslechu finanční ředitelky a znalce) a nebyl tedy dodržen vytyčený způsob hodnocení a kontroly uvedené v projektové dokumentaci.
Doporučení na závěr
Tento rozsudek ukazuje na důležitost důkladné dokumentace v případě vlastního zapojení do projektů VaV. Zároveň je nutné dbát na dodržování dalších náležitosti, jako je bezvadné zpracování projektové dokumentace, provádění zvoleného a popsaného způsobu hodnocení a kontroly či řádné a detailní vedení oddělené evidence nákladů na jednotlivé projekty.