NSS ke službám přijatým ze skupiny

Skupina společnosti poskytovala služby ve třech oblastech: poradenství související s výrobou, pomoc při refinancování závazků a podpora podnikání (IT, HR, manažerské služby, právní poradenství atd.). Správce daně odmítl daňovou uznatelnost nákladů, protože společnost dostatečně nedoložila, že jí služby byly poskytnuty a za jakou cenu.

Nejvyšší správní soud v případě nákladů na poradenství ve výrobě námitkám společnosti vyhověl. Za nepřiměřený přitom označil požadavek správce daně, aby společnost doložila každou jednotlivou „výrobní radu“ a vyčíslila s ní související úsporu, ze které dodavatel vypočítával odměnu. Podle soudu stačí, že společnost zdůvodnila, jak se výrobní rady konkrétně projevily ve sledovaných oblastech a uvedla, jakých úspor či navýšení výroby s jejich přispěním dosáhla.

NSS se naopak ztotožnil se závěry správce daně ve vztahu ke službám souvisejícím s refinancováním úvěru a podpůrným službám. Společnost dle něj nedoložila podmínky čerpání, ani výši úvěru poskytnutého společnostem ve skupině. Dále neprokázala, že jí alokovaná část ceny poradenství vypočtená jako poměr čerpání a celkového úvěru poskytnutého skupině, byla správná. Z podkladů navíc ani nebylo zřejmé, čeho se služba konkrétně týkala.

Ani v případě podpůrných služeb nebyly podle NSS předložené dokumenty a další důkazy (svědecké výpovědi, e maily) dostatečné. Společnosti se nepodařilo doložit skutečný obsah a fakturovanou cenu za desítky milionů korun. Požadavek správce daně na doložení podrobnějších informací k přijatým plněním než jen obecných vyjádření k jednotlivým oblastem spolupráce, byl podle soudu oprávněný.

U vnitropodnikových služeb se musí prokázat tvrzený rozsah a užitek

Ze závěrů NSS vyplývá, že pro daňovou uznatelnost nákladů na vnitropodnikové služby obecně platí stejná pravidla jako pro služby nakoupené od třetích stran. Společnost musí konkrétně prokázat, že vnitropodnikové služby v tvrzeném rozsahu skutečně přijala a přinesly jí užitek. Zároveň musí řádně zdůvodnit výši ceny, kterou za služby zaplatila. To je důležité hlavně v případě, kdy se celková cena rozpočítává mezi jednotlivé společnosti ve skupině pomocí alokačního klíče.

V praxi se stále častěji setkáváme s tím, že společnosti nemají k dispozici dostatek podkladů prokazujících přijetí služby, její rozsah a užitek, a to nejen ve vztahu ke spojeným osobám.

Ačkoliv tento rozsudek dává určité vodítko, jaký rozsah podkladů lze racionálně požadovat, očekáváme, že správce daně bude v podobných případech požadovat velmi podrobnou dokumentaci k přijatým službám, obzvláště k těm poskytnutým skupinou.