NSS neuznal jako daňový náklad zprostředkovatelské provize hrazené nespřízněné osobě
Nejvyšší správní soud navzdory předloženým dokumentům a svědectvím neuznal zprostředkovatelské provize placené nespojené osobě jako daňově účinný náklad. Důkazní břemeno nese příjemce služby, který je povinen prokázat, že zprostředkování skutečně proběhlo. Důkazního břemene ho nezbaví ani skutečnost, že se odvolává na obchodní tajemství zprostředkovatele.
Jádrem sporu byla provize za zprostředkování smluv mezi lokálním distributorem a výrobcem. V důsledku změny obchodního modelu měla na daňový subjekt přejít distribuce, kterou dříve zajišťovala mateřská společnost. Daňový subjekt tvrdil, že bez činnosti zprostředkovatele by nebyl schopen navázat a rozvíjet obchodní vztah s dodavatelem, což se snažil doložit svědeckými výpověďmi. Svědci uvedli, že jednání o prodloužení smluv bez zapojení zprostředkovatele bylo výrazně obtížnější a zdlouhavější. Neuvedli však nic o podstatě služeb ani o konkrétních okolnostech zprostředkování. Podle NSS tak byly výpovědi natolik neurčité, že nebyly shledány jako dostačující pro to, aby unesly důkazního břemeno. V rámci daňové kontroly vypovídal i zástupce zprostředkovatele, který se měl jednání fakticky účastnit. Jeho výpověď si však místy protiřečila. Pozici distributora potom neprospěla ani skutečnost, že byl oprávněn nakupovat a distribuovat produkty daného dodavatele podstatně dříve, než došlo ke sjednání provizní smlouvy a změně obchodního modelu.
NSS zdůraznil, že je na příjemci služeb, aby si zajistil přiměřené záznamy prokazující, že zprostředkovatel v jeho zájmu skutečně jednal. Důležitá je přitom identifikace, s kým a kdy se jednalo, většinou uvedením jmen konkrétních osob. Z této informace lze vyvodit, zda zprostředkovatel vyvíjel aktivitu ve vztahu k osobám, o nichž se mohl rozumně domnívat, že mohly rozhodovat či působit na rozhodnutí oprávněné osoby. Právě absence těchto údajů přispěla v posuzovaném případě k závěru, že výpovědi jsou nedostatečné. NSS zároveň připustil, že v některých případech bude obtížné takový důkaz podat, neboť působení zprostředkovatele bude natolik „intimní“, že ten nebude ochoten poskytnout potřebnou součinnost. Nicméně na důkazním břemenu daňového subjektu tato skutečnost nic nemění. Samotné placení provize nebo obchodování s daným zbožím nedokládá, že zprostředkovatel skutečně vykonal zprostředkovatelskou činnost.
Rozsudek NSS tak znovu připomíná, že zprostředkovatelské provize mohou v praxi přinést řadu problémů a doložení jejich daňové uznatelnosti může být velmi obtížné. Daňové subjekty by na to měly pamatovat již při realizaci obchodní transakce a nasbírat podpůrnou dokumentaci pro případnou daňovou kontrolu.