NSS otevřel cestu k doměření daně z transakcí s nespojenými osobami

Zákon o daních z příjmů upravující převodní ceny stanovuje, že správce daně upraví základ daně poplatníka, pokud mezi cenami sjednanými se spojenými osobami a cenami, které by byly sjednány mezi nezávislými osobami v běžných obchodních vztazích za stejných nebo obdobných podmínek, existuje neodůvodněný rozdíl.

Jak můžeme dovodit ze samotného textu tohoto ustanovení, úprava základu daně by měla přicházet v úvahu až ve chvíli, kdy správce daně identifikuje transakce se spojenou osobou, které se odlišují od standardních tržních podmínek. To potvrzovala jak stávající rozhodovací soudní praxe, tak i dosavadní přístup finanční správy.

V posuzovaném případě NSS dospěl k závěru, že za řízené transakce je možné považovat i transakce s nespojenou osobou, pokud byly spojenou osobou ovlivněny. Konkrétně pak, pokud mateřská společnost určuje rozložení funkcí a rizik, tak by výrobci měla kompenzovat jím podstupovaná rizika, která však ve svém postavení smluvního výrobce nemohl nijak ovlivnit. Ke stejnému závěru dospěl dříve i krajský soud, který uvedl, že poplatník měl obdržet od mateřské společnosti úhradu, která by mu kompenzovala vzniklou ztrátu. Pokud tedy orgány finanční správy dovodí vliv spojené osoby na transakce poplatníka s nespojenou osobou, nemusí být dle NSS zkoumány transakce s nespojenou osobou jednotlivě, nýbrž veškeré tyto transakce budou en bloc podléhat úpravě základu daně.

Soud tedy potvrdil návrh správce daně, potažmo krajského soudu, že jsou-li identifikovány takové transakce s nespojenými osobami, které nelze považovat za tržní, měl by poplatník obdržet kompenzaci za realizaci „hypotetické služby“ (v tomto případě ztrátové výroby). Dle soudu dokonce není podstatné, která ze spřízněných osob konkrétně měla prospěch z hypotetické služby. Připustil nicméně, že touto povinnou entitou bude obvykle mateřská společnost.

NSS tedy otevřel Pandořinu skřínku v rámci převodních cen, protože tímto rozsudkem umožnil orgánům finanční správy doměřovat daň na základě celkové ziskovosti, tzn. nejen z transakcí se spojenými, ale také s nespojenými osobami, byť s nimi poplatník sjednal podmínky (ceny) za tržních podmínek. Prakticky se tak k rozšířuje důkazní břemeno na straně poplatníka - ten bude nově muset prokazovat neexistenci „služby vůči skupině“ (respektive jejich neovlivnění jinou společností ze skupiny) i ve vztahu k transakcím s nespojenými osobami.

Vzhledem k významnému odklonu od dosavadní soudní praxe v rámci převodních cen je však otázkou, zda toto rozhodnutí obstojí i ve světle další judikatury NSS.