NSS řešil, jak zdanit cestovní náhrady zahraničních zaměstnanců
Nejvyšší správní soud (NSS) se v nedávném rozsudku zabýval otázkou, jaké cestovní náhrady mohou být u zahraničních zaměstnanců při pracovních cestách do České republiky mimo předmět daně z příjmů.
Spor se týkal situace, kdy polská společnost vysílala své zaměstnance na pracovní cesty do České republiky a hradila jim stravné. Správce daně vyměřil daň z příjmů fyzických osob ze závislé činnosti z části stravného, které bylo nad rámec maximální výše stanovené dle českého zákoníku práce pro tuzemské pracovní cesty.
Společnost namítala, že aplikace českých předpisů je vůči zahraničním zaměstnancům diskriminační a v rozporu s evropským právem i česko-polskou smlouvou o zamezení dvojího zdanění.
Krajský soud uznal argument správce daně, že zákon o daních z příjmů se odkazuje na český zákoník práce a není důležité, že pracovní smlouvy byly uzavřeny podle polského práva. Dále uvedl, že český zákoník práce výslovně neupravuje cestovní náhrady pro zahraniční zaměstnance na pracovní cestě v České republice, a proto je třeba použít analogii a respektovat zákaz diskriminace stanovený smlouvou o zamezení dvojího zdanění. Za analogii považoval takové stravné, které by bylo poskytnuto zaměstnanci při pracovní cestě z České republiky do zahraničí.
Proti tomuto rozhodnutí podal správce daně kasační stížnost k Nejvyššímu správnímu soudu (3 Afs 112/2025-34). Tvrdil, že krajský soud postupoval nesprávně a jeho rozhodnutí je vnitřně rozporné. Zároveň argumentoval, že maximální výše stravného dle českého zákoníku práce je stejná pro daňové rezidenty i daňové nerezidenty, vyjádřil nesouhlas s použitím sazeb zahraničního stravného a označil návrh postupu dle krajského soudu za diskriminační.
NSS potvrdil, že české právní předpisy situaci zahraničních zaměstnanců na pracovní cestě v ČR přímo neupravují, a je tedy možné použít analogii. Zároveň však vytkl krajskému soudu, že dostatečně nezdůvodnil, proč zvolil právě sazby zahraničního stravného a proč považuje postup finančního úřadu za diskriminační. Krajský soud měl podrobněji vysvětlit, jak chápe zákaz diskriminace podle smlouvy o zamezení dvojího zdanění, a využít i komentáře k modelové smlouvě OECD.
NSS proto rozsudek krajského soudu pro nedostatečné odůvodnění zrušil a vrátil mu věc k novému projednání. Krajský soud musí znovu posoudit, která právní úprava je nejvhodnější pro analogické použití, a důsledně vysvětlit, jak aplikuje zákaz diskriminace v kontextu mezinárodní smlouvy a s ohledem na komentáře k modelové smlouvě OECD.