NSS vyhodnotil emisi korunových dluhopisů jako zneužití práva

Nejvyšší správní soud v čerstvém rozsudku posuzoval emisi korunových dluhopisů, kterou fakticky došlo k přesměrování části finančních prostředků z cash poolingové struktury do korunových dluhopisů s dlouhodobou splatností. Uzavřel, že se jednalo o zneužití práva. Odebral tak daňovou výhodu v podobě daňově uznatelných nákladů.

Mateřská společnost změnila svou kapitálovou strukturu snížením základního kapitálu a omezila zapojení do skupinového cash poolingu. Dceřiná společnost po zvážení různých variant cash poolingového financování následně vydala dluhopisy se splatností 10–15 let s nízkou nominální hodnotou. Tyto emitované dluhopisy upsaly osoby ve vedení mateřské společnosti. Ta jim na jejich financování poskytla bezúročné půjčky. Z důvodu plánované akvizice byla navýšena hodnota emise dluhopisů. Jelikož z akvizice nakonec sešlo, dceřiná společnost část dluhopisů zpětně odkoupila a osoby získané prostředky použily na úhradu bezúročných půjček. Všechny tyto kroky proběhly od října do prosince roku 2012. V důsledku zaokrouhlení nepodléhaly úroky z dluhopisů při výplatě srážkové dani. Správce daně posoudil naznačenou sérii transakcí jako zneužití práva, přičemž nedovolenou daňovou výhodu spatřoval v daňově uznatelných nákladech z dluhopisů. NSS tyto závěry posvětil.

Podle doktríny zneužití práva finanční úřady nepřihlíží k jednání, jehož převažujícím účelem je získání daňové výhody v rozporu se smyslem a účelem právní úpravy. Soud zrekapituloval dvousložkový test zneužití práva, který zahrnuje objektivní a subjektivní prvek. Podle NSS přitom nevadí, pokud krajský soud oba prvky výslovně neodděloval, ostatně on sám tak v zásadě také nečinil. Podle soudců je klíčové, že se jednalo o uzavřený kruh vzájemně časově a finančně bezprostředně souvisejících transakcí, který vytvořil koloběh vlastních finančních prostředků koncernu ve snaze získat daňovou výhodu. Ta spočívala v tom, že se snížila daňová povinnost v důsledku uplatnění úroků z emitovaných dluhopisů do nákladů. V posuzování soudu sehrálo roli také to, že o transakcích rozhodovaly stejné osoby, které v nich vystupovaly jednou v pozici statutárních orgánů, podruhé příjemců půjček a potřetí jako upisovatelé dluhopisů.

Prakticky došlo pouze k přesměrování části finančních prostředků z cash poolingové struktury do emitovaných dluhopisů. Soud zdůraznil, že se tak stále jednalo o finanční prostředky plynoucí od mateřské společnosti, pouze jiným způsobem. NSS přesto odmítl námitku poplatníka, že když nebyly zpochybněny úroky z cash poolingu, je absurdní, aby změna financování představovala zneužití práva a vedla k daňové neuznatelnosti úroků. Škoda, že tento bod odůvodnil jen velice stručně s odkazem na odlišnosti způsobu financování a skutečnost, že u cash poolingu neexistovaly specifické okolnosti, které byly dány u emise dluhopisů. Okolnostmi je zřejmě myšlena série transakcí vedoucí k emisi, kterou NSS považoval za umělou a bez ekonomické podstaty.
 

Sdílet článek