Obrana proti nezákonnému postupu k odstranění pochybností se může vyplatit

Nejvyšší správní soud (NSS) se v nedávné době opět zabýval otázkou (ne)zákonnosti zahájení postupu k odstranění pochybností a navazující daňové kontroly (sp. zn. 10 Afs 22/2016). Konkrétně šlo o situaci, kdy daňový subjekt již v několika po sobě jdoucích zdaňovacích obdobích vykázal nadměrný odpočet na dani z přidané hodnoty, což se stalo terčem dotazů správce daně. Ten zadržel nadměrné odpočty a vydal výzvu k odstranění pochybností týkající se přijatých zdanitelných plnění. Kontrolovaný subjekt proti tomuto postupu správce daně brojil stížností. Případ se následně dostal před soud.

Soud zdůraznil, že předpokladem pro vydání samotné výzvy k odstranění pochybností je natolik konkrétní pochybnost správce daně, že ji ve výzvě sdělí způsobem, který daňovému subjektu umožní na ni adekvátně reagovat. NSS také naznačil, že pouhá existence nadměrného odpočtu není relevantním důvodem pro vydání výzvy k odstranění pochybností.

NSS v této souvislosti vyslovil názor, že stížnost podaná daňovým subjektem na nekonkrétnost a nesrozumitelnost výzvy k odstranění pochybností je naprosto relevantní a věcnou reakcí daňového subjektu, kterou je správce daně povinen prošetřit. Pokud ji však správce daně neprojednal, pak tím zmařil další dialog mezi zúčastněnými stranami a nebylo tak možné efektivně postup k odstranění provést. Daňovou kontrolu zahájenou na tomto základě tak musel NSS označit za nezákonně zahájenou. 

Závěry uvedené v předmětném rozsudku NSS do určité míry limitují svévolné počínání správce daně. Subjektům objasňují možnosti, jak se bránit proti nezákonně zahájenému postupu k odstranění pochybností a případnému zadržování nadměrných odpočtů. Nezbývá než doufat, že v praxi ubude dotazů správce daně a daňových kontrol na základě pouhé skutečnosti, že daňový subjekt vykázal nadměrný odpočet.