NSS: mezinárodní pronájem pracovní síly (IHOL) je možným znakem pro dovození „příkazu mateřské společnosti“

NSS vydal další ze série rozsudků, který se týkal dovození hypotetické transakce mezi dceřinou a mateřskou společností (příkaz matky). Tedy připuštění možnosti, že se upraví zisk české dceřiné společnosti z titulu převodních cen v situaci, kdy dodává třetím osobám a s mateřskou společností nemá žádnou přesně definovanou transakci týkající se její hlavní činnosti, v tomto případě výroby. 

Finanční úřad překlasifikoval dceřinou společnost na smluvního výrobce japonské mateřské společnosti, která vyslala své pracovníky ve formě mezinárodního pronájmu pracovní síly (IHOL), aby pracovali jako manažeři dceřiné společnosti. Ačkoliv v určitých otázkách kauzy dal NSS poplatníkovi za pravdu a kasační stížnost zčásti uznal jako důvodnou, vyjádřil se též k dovození hypotetické transakce jako takové, kde v teoretické rovině dal za pravdu postupu správce daně.

V neprospěch poplatníka svědčilo podle NSS zejména to, že právě formou IHOL byly obsazeny pozice vrcholného managementu. A dále, že jednatele dceřiné společnosti neplatila ona sama, ale mateřská společnost – náklady na vyslané pracovníky a jednatele přefakturovala bez přirážky na českou dceřinou společnost. 

NSS zdůraznil, že pro účely funkční a rizikové analýzy je rozhodující faktický výkon rozhodovacích funkcí – nikoli formální stav (například zákonné povinnosti přisuzované členům statutárního orgánu), ani pouhá existence smlouvy o mezinárodním pronájmu pracovní síly. 

NSS sice zdůraznil potřebu prozkoumání skutečného výkonu rozhodovacích funkcí, v hodnocení nicméně souhlasil se závěrem správce daně a krajského soudu. Ti se však opírali zejména o formální pracovněprávní vazbu vyslaných zaměstnanců u vysílající mateřské společnosti jako samostatného pojmového znaku. Zkoumání výkonu povinností se pak zdá pro hodnocení výkonu funkce paradoxně z hlediska znění rozsudku nepodstatné, neboť je zřejmě automaticky přisouzeno mateřské společnosti. NSS mimo jiné odmítl argument dceřiné společnosti, že jednání managementu je třeba hodnotit optikou péče řádného hospodáře.
 

Rozpor ve výkladu

Pro budoucí praxi tak může vzniknout zásadní rozpor mezi výkladem institutu „mezinárodního pronájmu pracovní síly“ v ČR a tím, jak se běžně pojímá v zahraničí. Tento institut se zpravidla řeší kombinací smluv, a to smlouvy o mezinárodním pronájmu pracovní síly mezi dvěma společnostmi a pracovní smlouvou uzavřenou s vysílající společností. Samotná podstata spočívá v tom, že vyslaný pracovník je po dobu svého dočasného působení u přijímající společnosti jejím pracovníkem. Je na rovni standardního zaměstnance, řídí se pokyny přijímající společnosti a jedná v jejím zájmu, jako by byl de iure její pracovník, byť formálně zůstává v pracovněprávním vztahu k vysílající společnosti. Přijímající společnost nese za takového vyslaného pracovníka nejen ekonomický náklad, ale i výsledky jeho práce, a to naprosto shodně jako u jakéhokoliv pracovníka zaměstnaného na lokální český kontrakt. 

Je tak otázkou další správní praxe, co přesně NSS chtěl postihnout. Zatímco u zaměstnanců, kteří jsou zaměstnáni na běžný zaměstnanecký kontrakt, se má za prokázané, že při výkonu svých povinností pracují pro svého zaměstnavatele, a je to finanční úřad, kdo má prokázat opak, u zaměstnanců na IHOL tento předpoklad, zdá se, neplatí. Doporučujeme proto společnostem využívajícím IHOL jako standardní způsob zaměstnání pracovníků ve vedoucích pozicích přípravu robustní dokumentace v této oblasti.