Zpět na výpis

Otázka vzniku stálé provozovny v případě dceřiných společností

Soudní dvůr EU (SDEU) se zabýval otázkou, jestli mateřské společnosti vznikne stálá provozovna pro účely DPH v jiném členském státě EU, kde sídlí její dceřiná společnost, která jí poskytuje marketingové a další služby.

Německá společnost Berlin Chemie AG prodává farmaceutické výrobky pro velkoobchod v Rumunsku, kde je registrována k DPH. Zároveň má v Rumunsku dceřinou společnost, se kterou uzavřela smlouvu o poskytování marketingových, regulatorních a reklamních služeb a služeb zastupování. Tato dceřiná společnost se na základě smlouvy zavázala propagovat výrobky německé společnosti v Rumunsku a zajistit veškeré nezbytné kroky v regulatorní oblasti, které usnadní distribuci těchto výrobků. Za tyto služby fakturovala měsíční odměnu vypočtenou na základě všech svých výdajů vynaložených na poskytnuté služby navýšenou o 7,5 %.

Místem plnění těchto služeb bylo podle základního pravidla pro stanovení místa plnění Německo. Rumunská společnost tak tyto služby fakturovala do Německa bez DPH v režimu reverse-charge. Rumunský správce daně však tento postup zpochybnil. Tvrdil, že německé společnosti vznikla v Rumunsku stálá provozovna pro účely DPH a místo plnění se tak nachází v Rumunsku, a požadoval, aby německá společnost odvedla DPH v Rumunsku. Argumentoval technickými a lidskými zdroji, k nimž měla německá společnost nepřetržitý přístup právě u dceřiné společnosti. Případ došel až k SDEU, který se musel vypořádat s několika otázkami.

SDEU potvrdil, že existence dceřiné společnosti v EU automaticky nezakládá vznik provozovny pro účely DPH. Dále se zabýval otázkou, zda musí technické a lidské zdroje náležet výlučně (německé) společnosti, aby došlo ke vzniku provozovny. V tomto ohledu potvrdil dřívější závěry, že není třeba, aby šlo o zdroje vlastní, ale aby osoba povinná k dani mohla zdroje využívat jako by byly její vlastní. Dále je nutné, aby tyto zdroje nevyužívala pouze příležitostně.

Z případu vyplývá, že německá společnost v Rumunsku využívala lidské a technické zdroje dceřiné společnosti, které zároveň dceřiná společnost využívá k vlastní ekonomické činnosti. SDEU zdůraznil, že tytéž zdroje nemohou být zároveň využívány k poskytování a přijímání týchž služeb. Jinými slovy není možné, aby lidské a technické zdroje rumunské dceřiné společnosti byly považovány zároveň za zdroje, které zakládají vznik stálé provozovny německé společnosti v Rumunsku pro účely DPH. Německá společnost tak nemá v Rumunsku strukturu, která by jí umožňovala přijímat zde služby od rumunské společnosti, a provozovna pro účely DPH proto v tomto případě mateřské společnosti nevzniká.