Potřebujete více času na odpověď správci daně? Požádejte si o prodloužení lhůty
Do datové schránky dorazila výzva správce daně. Stanovená lhůta nedostačuje a oprávněně se obáváte, že nestihnete připravit své vyjádření a shromáždit potřebné doklady včas. Daňový řád na tyto situace pamatuje a umožňuje lhůtu prodloužit. Jak prodlužování lhůt stanovených správcem daně v praxi funguje?
Nedostačuje-li lhůta stanovená správcem daně k prokázání určitých skutečností či doložení vybraných dokladů, je na místě požádat o její prodloužení. S podáním žádosti není dobré otálet. Správce daně je totiž ze zákona povinen prodloužit lhůtu alespoň o dobu, která zbývá do konce lhůty, o jejíž prodloužení je žádáno. Prakticky to znamená, že jestliže daňový subjekt podá žádost v den doručení výzvy správce daně, docílí tím efektivního prodloužení stanovené lhůty na dvojnásobek původní lhůty.
Na prodloužení lhůty má každý daňový subjekt zákonný nárok, jestliže se jedná o jeho první žádost o prodloužení lhůty ve věci. Doba, o jejíž prodloužení může žádat, není omezena uvedeným pravidlem. Daňový subjekt může samozřejmě zažádat i o delší než zákonné prodloužení lhůty, nicméně takové prodloužení už není nárokové a závisí tak zcela na posouzení správce daně. Obdobně může správce daně vyhovět i opětovné žádosti o prodloužení lhůty, přestože takové prodloužení už není nárokové.
Možnost prodloužení lhůty se nicméně vztahuje pouze na lhůty stanovené správcem daně. V případě lhůt stanovených přímo daňovým řádem nebo jiným daňovým zákonem (jako je například lhůta pro podání daňového přiznání nebo lhůta k podání odvolání) již daňový subjekt takovou možnost nemá. Tyto zákonné lhůty lze prodloužit pouze, stanoví-li tak zákon.
Pro samotnou žádost není k dispozici zvláštní formulář. Stačí, pokud je z ní patrné, kdo ji činí, komu je předložena a co je jejím předmětem, resp. do kdy požaduje daňový subjekt původní lhůtu prodloužit. Pozornost doporučujeme věnovat zejména řádnému odůvodnění žádosti, kterým lze docílit prodloužení lhůty i nad zákonný nárok, či opětovné žádosti o prodloužení lhůty.
Na podanou žádost může správce daně reagovat vydáním rozhodnutí o prodloužení lhůty. V praxi se ale stává, že správce daně o žádosti vůbec nerozhodne. Podle daňového řádu totiž platí, že nevydá-li správce daně rozhodnutí do 30 dnů ode dne, kdy žádost obdržel, žádosti bylo vyhověno. Mlčení zde tedy znamená souhlas. V takovém případě je vhodné správce daně neformálně kontaktovat a jeho postoj si s ním potvrdit, aby daňový subjekt věděl, na čem je, a nezůstával v nejistotě.
Žádost o prodloužení lhůty tak představuje efektivní a vítaný procesní nástroj, pomocí kterého lze vyhovět požadavkům správce daně řádně a včas, aniž by daňový subjekt porušil své povinnosti. Rozhodne-li se daňový subjekt v průběhu řízení před správcem daně o prodloužení lhůty zažádat, správce daně nemůže tento požadavek označovat za obstrukce a nevyhovět mu. Dokonce ani v případě, mělo-li by v důsledku prodloužení lhůty dojít například k uplynutí zákonné lhůty pro stanovení daně. O tom ale zase někdy příště.