Zpět na výpis

Použití režimu přenesení daňové povinnosti u dodávek movitých věcí při poskytnutí stavebních nebo montážních prací

Nejvyšší správní soud rozhodoval o správnosti použití režimu přenesení daňové povinnosti u modernizace mlékárny, kdy součástí byly i dodávky movitých věcí, které s mlékárnou funkčně souvisejí. Jádrem sporu byla otázka, zda lze na dodané movité věci nahlížet jako na vedlejší plnění k poskytnutým stavebním a montážním pracím, a tedy na ně také uplatnit režim přenesení daňové povinnosti. NSS potvrdil závěr krajského soudu a správce daně, že v daném případě tomu tak není.

Společnost ZETES KT, spol. s r.o. pro svého odběratele za dohodnutou cenu bez DPH zhotovila dílo spočívající v modernizaci mlékárny. Součástí bylo i dodání speciálně upraveného chladícího vozu značky Citroën, digitální váhy s tiskem etiket, vakuové baličky, nerezových regálů, prosklené lednice, ručního vysokozdvižného vozíku, chladničky a mrazničky, forem na sýr, pojízdných pracovních stolů a nerezových regálů. 

Společnost uplatnila režim přenesení daňové povinnosti, a z poskytnutého plnění proto neodvedla daň na výstupu. Svůj postup zdůvodnila tak, že zákon o DPH umožňuje uplatnit režim přenesení daňové povinnosti i na zdanitelná plnění uskutečněná v souvislosti s poskytnutím stavebních nebo montážních prací, což bylo dle jejího názoru splněno. 


Výklad režimu přenesení daňové povinnosti je nedůvodně široký, rozhodl soud

Správce daně po provedené daňové kontrole doměřil společnosti daň na výstupu a související sankce. Jeho postup později potvrdil i krajský soud: uvedl, že výklad předmětného ustanovení ve smyslu, že platí i pro plnění související s účelem, pro který bude předmětná nemovitá věc užívána, je nedůvodně široký. Dále krajský soud ve svém rozhodnutí poukázal na komentář k zákonu o DPH, který přináší určité vodítko, jak posoudit, zda dané plnění souvisí se stavebními či montážními službami. Podle komentáře se může jednat například o dodání a montáž zařízení, která jsou pevně připojena k budově. V případě mlékárny se tak může jednat např. o průmyslové stroje na filtraci, odstředění, pasteraci, odvětrávání či homogenizaci mléka. 

Komentář k zákonu funguje jako nápověda, jakým směrem se jeho výklad ubírá, a podle krajského soudu z něj vyplývá, že uvedené movité věci nemohou být považovány za taková příslušenství, na která lze režim přenesení daňové povinnosti vztáhnout. Krajský soud na závěr dodává, že v opačném případě by byly myslitelné i extrémní výklady, že k přenesení daňové povinnosti na odběratele stačí, aby vedlejší plnění nepřímo souviselo s budoucím využíváním stavby. V řízení o kasační stížnosti NSS tyto závěry potvrdil.